BUDĚTSKO

Obec ležící na Konicku má přes 400 obyvatel. Náleží ji dvě osady Slavíkov a Zavadilka. Název obce je odvozen od osobního jména Buďata, dříve tedy Buďatova ves Budětín. Písemná podoba názvu se postupně měnila, název Budětsko byl ustálen až v roce 1925. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1378. Za husitských válek byla ves zpustošena, vypálena a obyvatelé zmizeli. Obec byla znovu osídlena v roce 1447 a vystřídala několik majitelů.

V 18. století byly některé pusté grunty propojeny a vznikl panský dvůr. Na počátku 19. století pak žili v obci především rolníci a tkalci. V 1. světové válce položilo svůj život téměř 60 místních občanů. Během 2. světové války se někteří obyvatelé zapojili do odboje tím, že skrývali partyzána Františka Vychodila. I přes věznění se po válce vrátili domů. Po válce bylo hlavní obživou především zemědělství. V roce 1955 bylo v obci 165 hospodářských závodů, již o dva roky později začal nábor do JZD, a to i přes počáteční nesouhlas místních.

Od roku 1960 do roku 1990 obec výrazně změnila svou tvář: došlo ke zkvalitnění služeb a rekonstrukci staveb. Mezi dominanty obce patří kaple svaté Anny, kaplička v Horní Zavadilce, pomník padlých v Budětsku i ve Slavíkově, pomník obětem druhé světové války ve „Žlebě“ a pomník Františka Tilšera, významného učence a politika. Ten se v Budětsku narodil a rád se sem vracel.

BOUSÍN

Malá obec ležící v srdci Drahanské vrchoviny má kolem 150 obyvatel. Přesto, že Bousín nepatří mezi největší obce v regionu, má významné dominanty i rodáky. K obci patří i nedaleká vesnice Repechy, chatová oblast s rozhlednou, která byla k Bousínu připojena v roce 1960.

První písemná zmínka o Bousínu pochází z roku 1347. Obec během své historie vystřídala několik majitelů a až do roku 1592 patřila plumlovskému panství. Kvůli drsnému prostředí se vesnice příliš nerozrůstala. V roce 1906 zde bylo například 35 zděných a 11 dřevěných domů. Starostou obce byl vždy některý z místních sedláků. Prvním starostou byl v 19. století zvolen rolník František Hrubý.

V průběhu 1. světové války veškerý společenský život v obci ustal. Bousínští dlouho trpěli kvůli nesjízdnosti  obce. Nemohli se tak podílet na rozvíjejícím konfekčním a strojírenském průmyslu. Přesto byl Bousín především zemědělskou obcí. V dubnu 1925 byla konečně zahájena autobusová doprava a místní se mohli ucházet o práci v prostějovských firmách.

Za 2. větové války byla obec nuceně vystěhována, protože se Bousín stal součástí vojenské střelnice. Místní se mohli vrátit do zničených domů až po roce 1945. Fungovalo zde i několik spolků z nichž některé jsou dodnes aktivní. Své důležité postavení zde měla TJ Sokol, která se dodnes podílí na kulturním životě v obci. V obci působil také ochotnický kroužek Sokolské jednoty, který vystupoval v širokém okolí a byl velmi populární. Ochotníci zanikli a nebyli již obnoveni.

Mezi další spolky patří i sbor dobrovolných hasičů, který hraje v obci významnou roli dodnes. Dalším významným sdružením je v současnosti i Spolek pro Bousín a Repechy, který pečuje o historická místa a věnuje se publikační činnosti. Mezi dominanty obce patří zvonička na návsi, kulturní dům s hostincem a budova Obecního úřadu. Bousín má i významné rodáky, například operní pěvkyni Annu Dočkalovou či významného stavaře Vojtěcha Lachmana.