Na úvod přednášky poprosil ředitel knihovny Aleš Procházka o vynechání některých otázek.

„Dnes večer se zde nesetkáváme proto, abychom řešili otázky uprchlické krize. Jsme zde proto, aby nám paní Veselá řekla něco o životě v Saudské Arábii," upozornil.

Poté Eva Veselá začala při arabské kávě a datlích, které přítomní dostali, vyprávět o zajímavostech z denní reality největší země Arabského poloostrova.

Ulice hlavního města více než dvacetimilionového státu jsou v mnohém od těch českých odlišné. Pro začátek se v nich podle vyprávění Evy Veselé nenacházejí přechody.

Auta smějí řídit pouze muži

„Na chodce se tam příliš nemyslí. Prostě se nepočítá s tím, že by nějací byli," vysvětlila absenci přechodů a často i chodníků. K cestování se obvykle používají zcela jiné dopravní prostředky.

„Všichni jezdí klimatizovanými, pro obvykle rozsáhlé rodiny dostatečně velkými, auty. Ta ovšem smí řídit pouze muži," sdělila.

Hodně pozornosti například Eva Veselá během večera směřovala právě ženám a jejich postavení ve společnosti. A také k jejich právům a tomu, jak je samotné Saudky vnímají. „Domněnka, že jsou tam ženy utlačované, není správná," řekla například s poukazem na to, že ženy v drtivé většině chodí celé zahalené v oděvu, který nechává místo pouze pro oči.

„Ony tyto oděvy nosit chtějí, takto se cítí svobodné a anonymní," uvedla.

Manžela obvykle vybírají rodiče

Tyto skutečnosti však poněkud komplikují seznamování, které se podle slov odehrává podstatně jinak než ve střední Evropě. Pokud se tedy ještě dá mluvit o seznámení.

„Od puberty si dívky zahalují obličej. Navíc se k sobě chlapci a dívky nedostanou – neexistuje žádné společné chození do divadla, kina či na diskotéku. Obvykle tedy vybírají budoucího manžela ženě její rodiče. Na setkání s nápadníkem si za přítomnosti rodiny může odložit šátek a prohodit pár slov. Pak následuje ještě několik takových setkání, vždy však za účasti rodiny," informovala s tím, že následují zásnuby, svatba a brzy také děti.

„Proces je to velmi rychlý. Nefunguje to jak u nás, kde vztah trvá dva roky, rozpadne se bez svatby a po chvíli následuje další," dodala Eva Veselá.

Ta jinak popsala Saúdské ženy jako přátelské, veselé a zvídavé.

Během přednášky také vysvětlila posluchačům, jak vypadá v Saudské Arábii veřejná doprava, jak fungují vedle obyvatel státu statisícové menšiny zahraničních pracovníků či otázky kolem turistického ruchu. Žena se dotkla i tématu náboženské policie. Přesto však nejvíce řadu z přítomných zaujalo povídání o životě žen v konzervativnější části arabského světa.

„Přednáška se mi líbila. Nejvíce mě zaujalo to, že jsou ženy s tímto životem spokojené. I když zase se tomu nedivím, když v tom prostředí vyrostly. Nevím ale, jestli by si tam naopak skutečně mohly zvyknout na tamní poměry ženy odsud," podělila se o své dojmy Jana Trochtová.

Další střípky z reality v Saudské Arábii

O JÍDLE: Národním pokrmem jsou datle, snad jediné ovoce, které se tam dá na stromech pěstovat. Pokrmy se podávají na zemi, jí se rukama.
O TRADICÍCH: Jedná se o velmi ortodoxní zemi. Jen velmi neochotně přibírá cizí vlivy.
O POČASÍ: Ročně tak pětkrát zaprší. Obvykle je tak teplo, že vám už ani nevadí zahalení celého těla. Je to už prostě jedno. V létě jsem položila teploměr na stůl, rtuť se zastavila na plus padesáti stupních. V září a během zimy přes den poklesne teplota na třicet stupňů, v noci pak třeba i na šest stupňů.
O ZAMĚSTNÁNÍ: V zemi žije velké množství pracovníků z celého světa. Jedná se například o lidi z Indie, Pákistánu, Filipín či afrických zemí. Obvykle vykonávají méně příjemné a manuální práce. Obchody třeba vedou často Egypťané, ve stavebnictví zase pracuje hodně Pákistánců. Cizí pracovníci žijí v táborech obehnaných zdí, ostnatým plotem a střežených vojáky. Mají zde k dispozici i bazén a člověk zde může klidně chodit nezahalený a skočit si do vody v bikinách. Je to město ve městě. Saudi pak jsou většinou lékaři, policisté, učitelé nebo vojáci.
O FOLKLÓRU: Vystupují jen muži, téměř se nezpívá a tančí se se zbraněmi.
O POLICII A STÁTĚ: Saudská Arábie je totalitní stát prošpikovaný tajnou policií. Existuje zde třeba náboženská policie. Její příslušníci třeba upozorňují ženy na zahalení hlavy, nemohou se jich ale dotknout.