Zedničinu začal dělat, protože nebyla jiná volba.

"Původně jsem chtěl být automechanikem, bohužel nebyla možnost. Absolvoval jsem ve čtrnácti letech i exkurzi v ostravských dolech, ale to jsem si řekl, rychle pryč. Jedinou možností byl tehdy obor zedník. Vyučil jsem se zedničině v Přerově," ohlíží se do mladých let František Vašina a dodává: "Líbily se mi fasády, chtěl jsem být štukatérem. Oficiálně jím nejsem, ale baví mě to."

Spravuje a opravuje od sedmdesátých let minulého století. "Vždycky když bylo něco potřeba udělat, tak jsem to opravil. Například jsem pracoval na kostele, dělal jsem průčelí zámku a opravoval boží muky. Fušoval jsem do řemesla památkářům. Měl jsem na to trpělivost," usmívá se Vašina.

Seřizuje i zámecké věžní hodiny.

"Dostal jsem se k tomu přes Vojtěcha Kvapila. On spravoval televize, rádia a hodiny. Seřizoval hodiny v Němčicích, Pavlovicích a v Mořicích. Mě to zajímalo a tak jsem chodil s ním a díval se, jak se to dělá," popisuje činorodý všeuměl a pokračuje: "Hodiny jsou ve věži od roku 1968 a já jsem začal s jejich údržbou 7.7. 1977. Zastavily se pouze jednou. Měl jsem strach, ale šlo jen o vypadlý šroubek. Dal jsem ho zpátky a hodiny se rozběhly."

Stroj se kontroluje každých čtrnáct dnů.

"Chodím do věže pravidelně. Hodiny se nesmí moc mazat, protože jsou z mosazi. Udržovat a seřizovat ano, ale nesmí se přemazávat. Je tam přes padesát mazniček, jelikož mám problém se zrakem, musím si pomáhat lupou," vysvětluje svou čtrnáctidenní povinnost Vašina a s úsměvem doplňuje: "Já kdybych neměl co na práci, tak bych se ukousal. Baví mě život, škoda, že už nemůžu vzít kvůli zdravotnímu stavu do ruky zednickou lžíci. Mám karpály, to je odměna za práci."

Právě za svou nezištnou práci pro rodnou obec má František Vašina několik ocenění.

"Já nechci být slavný. Mám rád, když je něco hezké a opravené. Nelíbí se mi odlupující se omítky a polorozbořené objekty," uzavírá činorodý Mořičák.