Lidé mají strach, snažím se je uklidnit

Každodenní pohyb mezi nakaženými a nošení ochranných pomůcek má třiadvacetiletý Tomáš Šindýlek v malíku a je pro něj rutinou. Pracuje totiž třetím rokem jako zdravotník na infekčním oddělení Nemocnice Prostějov a setkává se běžně s infekcemi, jako je růže, herpes, hepatitida i borelióza. Současná koronavirová epidemie ho však nově zavedla i do terénu, kde jezdí se sanitkou a odebírá vzorky lidem, kteří mohou být nakaženi onemocněním COVID-19.

Nemáte strach, že se nakazíte?

Tím, že pracuji na infekčním oddělení, přišel jsem za tu dobu do styku s různými infekčními diagnózami a je pro mě přirozené se chránit. Moje pracoviště mě vycvičilo. Běžně s kolegy nosíme roušky, ochranné rukavice, dodržujeme vzdálenost od sebe, omezení kontaktu. Máme vsugerováno vzít si ochranné pomůcky. Je to pro nás rutina nezbytně nutná pro naši práci.

Zvládáte psychicky dennodenní kontakt s nemocnými a podezřelými na nemoc?

Záleží to na osobnosti, někoho to může psychicky semlít, ale já už riziko nákazy beru jako běžnou součást svého života. Odběry na COVID-19 beru stejně, jakoby přišel pacient s infekční chorobou na oddělení. Liší se to jen tím, že se provádí v terénu. Já osobně jsem akční typ a líbí se mi práce v terénu i převozy sanitkou. Nepříjemné je, pokud někomu nedělá dobře jízda sanitkou a určitý nápor na organismus je neustálý přechod z tepla do zimy.

Nyní sloužíte kromě klasických služeb infekčního oddělení i v terénu, kam vás v případě potřeby povolají. Jak to probíhá?

Mám dvanáctihodinové pohotovostní služby od sedmi do devatenácti hodin, kdy jsem na telefonu. V případě, že potřebují, zavolají mi, dostavím se do půlhodiny na oddělení, převleču se pracovního úboru a usedáme s řidičem do jedné sanitky, vyhrazené jako infekční. Řidič sanitky volá na dispečink a dozví se, kde mají odběry proběhnout. Jezdíme za kontakty, které vytipuje Krajská hygienická stanice. Řidič sanitky sedí v izolované přední části a já, zdravotník, vzadu, kam chodím nekontaminovaný.

Kolik zvládnete odebrat vzorků za den a kam se následně vozí? Musí se odebrané vzorky uchovávat ve speciálním obalu?

Většinou jsem dopoledne odebral do dvaceti vzorků a stejně tak i odpoledne. Při takovém zápřahu probíhá odevzdání vzorků dvakrát denně na infekční oddělení Nemocnice Prostějov, odkud se převáží speciálním vozem do laboratoří k testování. Poprvé se vracíme kolem poledne, podruhé po odpolední části odběrů. S sebou mám výjezdový set – tři boxy, které zahrnují odběrové sady, ochranné pomůcky (pláště, rukavice, brýle, respirátory) a bedýnku s ledem. Tam ukládáme odebrané vzorky, kde nezbytně nutnou dobu vydrží.

Dozvídáte se kontakty najednou, nebo postupně během dne?

Postupně a předem nevíme, ke kolika lidem jedeme. Může se jednat o jedno místo, ale odebírám jeden ale i šest vzorků podle toho, zda jsou v rodině nakaženého i prarodiče a děti. O dalším místě odběru se dozvíme až poté, co vezmu odběry v místě prvním. Další místo může být třeba dest až patnáct kilometrů daleko a mezi přejezdy se musím pochopitelně vysvléct z kontaminovaných ochranných pomůcek, vydezinfikovat se, což je klasický postup prevence, který dělám vždycky, když přijdu do styku s něčím infekčním, a obléct si čisté ochranné pomůcky. Vznikají tak nucené časové prodlevy.

Čím by vám mohli lidé, ke kterým jedete na odběry vaši práci ulehčit?

Lidé by měli být více připraveni na to, že k nim přijedeme. Mnohdy nemají označené zvonky a my máme v některých případech jen adresu bez telefonického kontaktu. Pak musíme kontakt zpětně shánět přes dispečink, což zbytečně prodlužuje naši návštěvu na místě. Čím kratší dobu strávíme na místě a jdeme rovnou k pacientovi, tím lépe. Jinak zbytečně vzbuzujeme mezi lidmi pozornost a zvědavost. Ptají se nás s obavami, zda je tady někdo nakažený.

Jak jsou na tom testovaní lidé po psychické stránce? Jak je uklidňujete?

Lidé, kteří přišli do kontaktu s někým nakaženým, mají strach, proto se jim snažím vysvětlit situaci a uklidnit je, že se nemusí bát. Snažím se být jim oporou. Informuji je o tom, že kdyby se jejich stav zhoršil nebo se cokoliv stalo, mohou zavolat a že znovu přijedeme. Dosud jsem testoval spíše zdravotníky, kteří jsou se situací obeznámeni a psychická podpora nebyla až tolik potřeba.

Jak dlouho se zdržujete na místě, když nejsou komplikace?

Když jde všechno hladce, jsme na místě nejdéle deset až patnáct minut. Pak potřebujeme jet k dalším odběrům. Samotný odběr je během chvilky, ale nejdéle trvá zjišťování anamnézy, kde pacienti byli a s kým přišli do styku, a iniciály, které lékaři potřebují k vyplnění žádanky o testování vzorku v laboratořích. Pokud by toto lidé měli připraveno předem, značně to urychlí proces odebírání vzorků.

Vnímáte v současné době větší solidaritu mezi spolupracovníky?

Ano, pomáhají nám kolegové z jiných oddělení tak, že posilují služby na infekčním oddělení. Taky nám někdo z nemocnice přinesl sladkosti, aby nám udělal radost. Všichni se nám snaží ulevit a podpořit nás, jak jen můžou. To, jak funguje oddělení nyní, jsme dosud nezažili. Je to hektické, to je pravda, ale osobně se za celý den nezastavím ani při své běžné práci na infekčním oddělení.

Jaká je Vaše funkce a pracovní náplň, když zrovna není COVID epidemie?

Na své pozici praktická sestra se starám o pacienty s různými infekčními diagnózami jako erysipel neboli lidově růže, žloutenka, kožní svrab či herpes. Nejčastěji a nepřetržitě během roku k nám přichází pacienti s boreliózou. Při práci na oddělení dělám běžnou péči o pacienty - polohuji, zajišťuji podání medikace či převazy, u nepohyblivých pacientů je krmím. Ke každému pacientovi se přistupuje individuálně.

ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Vizitka:

Tomáš Šindýlek, 23 let
Svobodný, bezdětný
Střední zdravotnická škola s maturitou