„Ředitelství státních drah v Olomouci chce automatické uzavření Olomoucké ulice přes dráhu mezi localním a severním nádražím ve prospěch jistoty až na tři metry ku koleji přeložiti,“ říká se v žádosti drah zaslané k posouzení slavné obci města před sto patnácti lety.

Už tehdy zde totiž byly závory, umístěné ovšem v prostoru, kde je nároží nynější zástavby. Stávalo se pak, že vozkové vjížděli na trať, například z dnešní Barákovy ulice, kdykoli je napadlo.

„Byť i ulice uzavřena byla, přec povozy jedoucí po vozových cestách mohou přes koleje přejížděti, což velmi nebezpečné jest a velkých následků míti může,“ apelovalo na město ředitelství drah. Na tento rozumný požadavek odpověděli konšelé promptně, že nečiní námitek. Během času však závory zmizely úplně.

Žádalo se i o podjezd ve Vrahovické ulici

S dalším požadavkem se pak obrátilo v témže roce město na dráhy.

„Vozba na silnici Prostějovsko vrahovské velice trpí tím, že jednak při přejíždění vlaků, jednak při posunování vagonů, bývají závory na silnici výš jmenované velmi často a velmi dlouho spuštěny, tak že vozy po silnici té jedoucí nemohou přes trať přejeti a jsou nuceny dlouho meškati u závor oněch,“ obracel se na drážní ředitelství první český starosta Prostějova Karel Vojáček.

Starosti mu dělala zejména houstnoucí silniční doprava. „Zvláště ve dny trhové. A jest jisto, že vozba ta ještě vzroste až pivovar zahájí od 1. ledna výrobu svoji. (…) Jeví se tu nutná potřeba, aby na místě dotčeném zřízen byl řádný podjezd, poněvač vozbu na živé trati olomoucko prostějovské zajisté nelze obmeziti,“ žádal prostějovský starosta.

Jeho požadavku však vedení drah dosud nevyhovělo. Vznikl jen podchod pro pěší. (pam)

OBRAZEM: Část archivních dokumentů