Na počátku devadesátých let připadl dům v restitučním řízením Leopoldu Binkovi, jehož rodině nemovitost komunistický režim zestátnil. Staronový majitel se snažil provést řadu zásadních oprav, včetně nového topení a střechy, ale na rekonstrukci fasády mu už nezbyly finance.
V takto částečně zrenovované budově našlo dočasné působiště několik firem, sklad nábytku a prodejna galanterie. Místo s tak bohatou kulturní tradicí a širokým potenciálem využití však pro žádného z dosavadních nájemců nebylo dlouhodobě vhodné.
„Čekám na jakoukoli slušnou nabídku k pronájmu, ale o dům není zájem. Pro provozovatele je příliš velká zátěž pronajmout si všechny prostory, ale jinak než celý dům k dispozici nedám, “ uvedl majitel Leopold Binko.
V budově se nachází rozlehlý sál s jevištěm, balkonem a přísálím, kde se před rokem 1989 pravidelně konaly koncerty, plesy, filmová promítání, podnikové večírky, schůze, představení Wolkerova Prostějova i divadelní představení prostějovského souboru Moje divadlo.
„Vzpomínám na klub s nostalgií jako na poetickou hospodu, kde jsme se scházeli během Wolkerova Prostějova. Hned přes chodbu byl sál, kde se hrálo,“ zavzpomínala Alice Gregušová, ředitelka Klubu Duha.
„Myslím si, že by budova měla dál sloužit ke kulturním účelům, k nimž byla před sto lety postavena,“ dodala.
Majitel využití domu pro kulturní účely nevylučuje, ale netrvá na něm. „Nechtěl bych, aby tam někdo provozoval nějaký hampejz, ale dovedu si tam představit třeba obchod, sklad nebo restauraci,“ dodal Binko.
Za jak dlouho se však najde někdo s odvahou a životaschopným podnikatelským záměrem, je otázkou. Do té doby budou prostějované chodit kolem chátrající budovy s lítostí a melancholickými vzpomínkami.
Denisa Mikolášková
