„Změnil se způsob života a domácích porážek ubývá. Bohužel. Lidem přitom připomínají kus vlastních tradic a je to také skvělá příležitost se setkat a posedět u dobrého jídla a pití,“ vyzdvihuje význam veřejné zabíjačky pro obec jeden z jejích organizátorů. Jméno ani vesnici, odkud pochází, však raději uvádět nebudeme. Mohlo by se totiž stát, že by další už nemohl udělat.

V roce 1999 totiž Parlament v rámci sbližování s legislativou Evropské unie schválil nový veterinární zákon. Ten striktně zakázal porážení zvířat pro veřejnou spotřebu mimo jatka.

Zabíjačka versus zákon

Zákaz vyřešil problémy se stanovením pravidel pro obecní zabíjačky a jejich kontrolu.

„Něco zakázat je vždycky jednodušší, než vymyslet, jak by to šlo udělat. Myslím, že pokud by byl na místě zabíjačky zkušený řezník a veterinář, který by prase prohlédl, tak by určitě nevznikl problém. Zvlášť pokud by to byl místní veterinář, který zvíře i chovatele zná,“ myslí si Hana Dvořáková, která v oboru hygieny potravin pracovala téměř třicet let.

„Pokud vím, kde prase žilo a vidím, že jej zpracovávají v čistotě, koupím si takové maso s větší důvěrou než igelitový balíček ze supermarketu, k němuž si nemohu ani čichnout. Doma se pak člověk dočká ledajakého překvapení,“ dodala Dvořáková.

Sedm metráků masa a dopis z veteriny

Veřejné zabíjačky si i přes zákaz získávají stále větší oblibu. V některých obcích se totiž uchýlili k občanské neposlušnosti a nařízení nerespektují.

„Letos jsme spotřebovali sedm metráků masa, dvakrát více než loni. Zájem lidí byl obrovský. Zabíjačku jsme spojili i s dalšími akcemi pro děti a dospělé a myslím, že to byl velmi vydařený den,“ popsal adventní zabíjačku starosta jedné z menších obcí na Prostějovsku.

Ani on nechtěl v novinách vidět své jméno. Po minulém ročníku totiž dostal dopis, kterým veterinární správa připomíná zákaz zpracovávání poraženého zvířete mimo jatka.

„Nestojíme o problémy, tak to raději moc nezveřejňujeme. I tak přijde spousta lidí,“řekl starosta.

Poslechli zákon, i když neradi

Jinde už zákaz přinesl „své ovoce“.

„Zabíjačky jsme pořádali a byly to úspěšné akce, kam chodila spousta lidí. Pak jsme kvůli veterinárnímu zákonu dělali už jen takové imitace, kdy vedle pultu visely dvě půlky prasete. I tento prodej se však musí hlásit na hygienu a její požadavky bychom nebyli schopni splnit. Tak jsme se zabíjačkami přestali úplně,“ zmínil se místostarosta Otaslavic Roman Palát.

Ohlašování a kontrola

Právě ohlašování zabíjaček dělá vrásky na čele krajským hygienikům.

„Při této příležitosti se obec stává potravinářským podnikem a každou takovou akci by nám měla ohlásit,“ upozorňuje Jitka Švecová, vedoucí odboru hygieny výživy Krajské hygienické stanice v Olomouci.

I když se veřejné zabíjačky čas od času konají, hygienici na žádné z nich v posledních letech kontrolu neprováděli.

„Pokud nám to organizátoři nenahlásí, pak se o takové akci nedozvíme, a kontrolu udělat nemůžeme. Pak ale pořadatelé porušují zákon,“ apeluje na obce a spolky Švecová.

Nerušený rozvoj nové tradici by mohla přinést snad jen legislativní změna. Tu by si však museli prosadit sami občané prostřednictvím svých místně příslušných poslanců či senátorů. Shora od politiků nepřijde.

CO VY A ZABÍJAČKA? PŘIDEJTE SVŮJ NÁZOR DO DISKUSE POD ČLÁNKEM

Otázky pro zasvěcené

Dvě otázky pro Pavla Moravce, vedoucího odboru hygieny potravin Krajské veterinární správy pro Olomoucký kraj

Za jakých podmínek je možné prodávat syrové maso mimo kamenný obchod?

Syrové maso je možné prodávat mimo kamenný obchod pouze za dodržení stejných podmínek prodeje jako v kamenném obchodě – národní i evropská legislativa je v tomto případě stejná a nepovoluje žádné úlevy při prodeji masa např. při stánkovém prodeji – tzn. např. teplotní podmínky, zamezení kontaminace, ochrana před škůdci. provozní hygiena včetně materiálů pro styk s potravinou, osobní hygiena, proškolení pracovníků, možnost vhodné dezinfekce pomůcek a nástrojů, uzavřené nádoby na vedlejší živočišné produkty, předepsané doklady o zboží, vhodné informace pro zákazníky apod. Krajská veterinární správa pro Olomoucký kraj může povolit tento prodej pouze po podání žádosti dle zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči ve znění pozdějších předpisů a splnění požadavků – informace jsou k dispozici na příslušných pracovištích KVS pro Olomoucký kraj.

Je možné přímo venku bourat zvíře poražené na jatkách?

Pro bourání masa jsou požadavky platné legislativy podobné jako na prodej (viz odpověď na první otázku) a v některých ohledech ještě přísnější, vzhledem k tomu, že se do potraviny řeže a tím je riziko kontaminace vyšší. Dle názoru Krajské veterinární správy pro Olomoucký kraj, která tyto činnosti povoluje a také dohlíží nad splněním povinností provozovatelů venku tyto požadavky nelze splnit. Za zvýšeného úsilí těchto podmínek lze dosáhnout ve specielních stáncích nebo pojízdných prodejnách.

Dvě otázky pro Martinu Kloudovou, mluvčí sítě Interspar

Má síť Interspar vlastní porážku, nebo bere maso od dodavatelů?

Společnost SPAR ČOS vlastní porážku nemá. Maso, které mohou zákazníci hypermarketů INTERSPAR a supermarketů SPAR koupit je dodáváno jednotlivými dodavateli. Maso, které zákazníci koupí v obchodech společnosti SPAR ČOS, splňuje veškeré právní předpisy EU.

Jak dlouho trvá, než se od porážky dostane maso na pult?

Tato doba, v řádu několika dnů, je ovlivněna druhem masa, které je zpracováváno. Doba zrání masa je překlenuta dobou chlazení a skladování masa a v neposlední řadě dobou transportu.

Dvě otázky pro Lubomíra Šmídu, řezníka v Konici

Máte vlastní porážku?

Ne. Bereme vepřové půlky od místního dodavatele, ty pak zpracováváme.

Jak dlouho trvá, než se dostane maso na pult?

Jak se půlky bourají, maso jde hned do obchodu. Tedy samozřejmě kromě toho, které jde na uzení nebo do dalších výrobků. To se pak musí naložit, zpracovat a vyudit. Co se týče uzenin, tak nás supermarkety válcují cenou, proti nim se snažíme nabízet vyšší kvalitu. V našich uzeninách je přes devadesát procent masa, zbytek je voda a koření.