Škody jsou podle obecných statistik 5 srnčat na 20 hektarů. Tento dlouhodobý trend se nelíbí ani myslivcům, kteří nyní počítají škody.

„Po prvních senosečích jsme měli poměrně velké ztráty na Protivanovsku. Chodíme srny vyhánět, dávají se plašiče. Srna se ale večer většinou vrátí. Je to nekonečný příběh. Účinné plašiče v podstatě nejsou. Kolik letos již uhynulo srnčat se ani nedá říct, protože úhyn myslivcům nikdo nehlásí," řekl jednatel okresního mysliveckého spolku Prostějov Jiří Procházka.

Stroje srnky doslova semelou

Srny se nejčastěji ukrývají na loukách, které by měly být posečené do poloviny července.

„Obilí je příliš neláká. Takže na polích nejsou tak velké úhyny srn jako při senosečích. Vyvíjelo se mnoho plašičů a signalizací, jenže srnčata mají geneticky zakódované, že se v nebezpečí přitisknou k zemi a neutíkají," popsal Jiří Procházka. Dnešní stroje jsou rychlé, mají široký záběr a srnku tak snadno doslova semelou.

„Dnešní sekačky jsou natolik technicky vyspělé, že mimo samotného sekání, ještě nasekanou trávu následně nalámou kovovými hroty, aby lépe prosychala. Znetvořené mrtvolky jsou pak po částech roztahané v okolí desítek metrů," uvedl Matouš Horák z Malostatku Blatiny, který se rozhodl uspořádat celorepublikovou procházku loukami, která si dala za úkol upozornit na tento problém. Jednatel prostějovských myslivců schvaluje jakoukoliv akci určenou pro záchranu srnčat, ale je názoru, že projít se loukou v daný den a hodinu, je spíš jen symbolickou akcí.

Je nutná spolupráce

„Je dobré, když se před senosečem loukou lidé projdou tak 2 –3 hodiny předem. Podle mě by se spíš měli domluvit lidé v dané lokalitě. Zjistit si od zemědělců, kdy budou séct a jít loukou chvíli před sečením, jinak to nemá smysl. Když loukou člověk projde třeba den předem, srnky se na místo opět vrátí," uvedl Jiří Procházka.

„Je to samozřejmě o spolupráci myslivců a zemědělců. Snažíme se chodit a vyhánět, ale srnčího přesto ubývá, a to v rámci celé republiky a není to jen senoseči," dodal myslivec.

Záchrana srnčat má svá pravidla. Srnčata by člověk neměl při zachraňování vyplašit a tabu je také kontakt s člověkem. Ten by se mláděte neměl vůbec dotýkat, ale srnče vynést na chomáči trávy, jinak by srnče jeho matka odmítla. Myslivci dále varují, že téměř ve všech případech je srnčeti jeho matka nablízku a v klidu se pak k němu po odchodu člověka vrací.