V restauraci býval muž bez domova, kterému zde říkali Ludva, každý den. „Když jsem ráno v sedm otevírala, už čekal přede dveřmi, nebo chodil někde poblíž. Přespával totiž často v parku, nebo i tady na schodech, i když jsme mu to zakazovali. Byl tady takový inventář,“ vzpomínala servírka restaurace.

Chrčel a sesul se k zemi

Osudný den se po druhé hodině odpoledne udělalo Ludvovi špatně.

„Seděl na barové stoličce, najednou se jednou rukou chytil za pult, divně se na mě podíval, začal chrčet a pak se sesul k zemi,“ vylíčila případ číšnice.

Personál podle svých slov ihned volal záchranku.

Pohledy na telefonát záchrance se různí

„Paní uvedla, že volá z restaurace Luto, neřekla z jakého města a sdělila, že jeden z hostů omdlel. Když se jí chtěla dispečerka zeptat na jeho zdravotní stav, řekla, že se probírá, že nemá čas. Pak telefon položila,“ popsal průběh telefonátu Jiří Weinberg, náměstek pro přednemocniční neodkladnou péči Zdravotnické záchranné služby Olomouckého kraje.

Žena, která záchranku volala, se, podle svého vyjádření, nesetkala ze strany dispečerky s žádnou vstřícností.

„Když jsem oznámila, že se právě probírá, chtěla po mě, ať zjistím, co mu je. Když jsem řekla, že se teprve probírá, zvýšila na mě hlas a odpověděla: „Podívejte se, vy když jdete k doktorovi, taky mu řeknete, co vám je.“

Na to jsem jí řekla, že teď nemám čas tohle řešit po telefonu, ať sem někoho pošlou. Pak jsem telefon položila,“ vylíčila průběh telefonátu ze svého pohledu servírka.

Muž, který se mezitím probral, si sedl na židli, vypil dvě sklenice vody a kofolu. Při ní se dočkal zavírací hodiny. „Pak jsem ho vyprovodila ven a zamkla. Kam potom šel, jsem nevěděla,“ doplnila číšnice.

Ráno jsme ho na schodech objevili mrtvého

Druhý den ráno muž nikde nebyl. „Kolem osmé jsme jej objevili nahoře nad schody. Zkoušeli jsme mu tep, ale už byl mrtvý,“ uvedla číšnice z Luta.

Za případem podle ní, ale i vedení záchranky stojí především špatná komunikace s dispečinkem. Volající si totiž často neuvědomují, že telefonují na centrální dispečink do Olomouce.

Důležitá je adresa

„Dispečer musí znát přesnou adresu i zdravotní stav postiženého, aby věděl, jaký typ pomoci a kam poslat. V tomto případě paní oznámila pouze jméno restaurace. Nakonec řekla, že se muž probírá a telefon položila. Pro dispečerku z toho vyplynulo že již žádnou pomoc nepotřebuje. Takových telefonátů máme za den velmi mnoho, často takovýmto nevhodným způsobem lidé žertují,“ vysvětlil šéf záchranky Weinberg.

Dispečer v Olomouci nemůže znát místní jména v celém kraji.

Bylo přesunutí dispečinku šťastným krokem?

„Myslím, že přesunutí dispečinku z Prostějova do Olomouce nebyl dobrý krok,“ míní bývalý dispečer hasičů Jiří Vrba, který se záchrankou léta úzce spolupracoval.

„Stalo se, že lidé volali, že před hlavním kostelem omdlela paní a záchranka nevyjela, dokud se nezjistilo, že to je Filipcovo náměstí. Také u dopravních nehod často vyrazila záchranka, až když jsme na místě zjistili zdravotní stav zraněných. Pak se teprve rozhodli, zda pošlou sanitku s lékařem, dopravní službu, nebo zasáhnou jiným způsobem. Podle mého názoru může dispečer v okresním městě daleko pružněji reagovat, pokud lidé popíší místo události nějakými místními, všeobecně známými názvy,“ zakončil Vrba.