Nehoda se stala brzy ráno letos desátého května mezi Krakovcem a Bohuslavicemi. Jak jste se k ní tehdy s kolegou dostali?

Vraceli jsme se zrovna od jiné, ke které došlo v Bohuslavicích. Byli tam tři lehce zranění kluci, roli tam hrál i alkohol. Před námi jel pan Ondruš z odtahovky. Najednou začal zastavovat. „Co dělá?" ptali jsme se s kolegou. Pak jsme uviděli auto ve stromě a bylo to jasné.

Co následovalo?

Vystoupili jsme a viděli, že už se u nehody snaží někdo pomáhat. Řidička asi neměla pás a vyletěla z auta. Upadala do bezvědomí nebo do šoku. Dvě věci nám ale stihla říct: Že je auto na plyn, a že potřebuje pomoc. Chytili jsme ji s kolegou Martinem Jenešem za ruce, protože měla pravděpodobně zlomenou stehenní kost, a odtáhli ji do bezpečí. Auto totiž mohlo bouchnout, k čemuž naštěstí nedošlo. Pak jsme zavolali další složky a dorazili hasiči i záchranáři. Ti si pak zraněnou ženu převzali.

Jak k nehodě vlastně došlo? Byla třeba před stromem, se kterým se srazila, brzdná čára?

Ne, řidička asi usnula. Hlavně, že nikoho nevezla. Spolujezdec z předního sedadla by tu už nejspíš dnes nebyl.

Jak často se dostanete k takto vážné dopravní nehodě?

Zase tak časté to není. Jedná se tak o jednu z dvaceti. Co se navíc týká takhle náhodných, tak byla první po sedmi a půl letech.

Dá se i z toho usoudit, že měla paní štěstí v neštěstí?

To ano. Od auta by se nedokázala dostat a mohlo začít hořet. Navíc jsme se mohli vracet druhou stranou a další auto po nás projíždělo za docela dlouhou dobu.

Jaké jste během zásahu cítil emoce? Byl na ně vůbec čas?

Na emoce určitě ne. Člověk uvidí nehodu a musí se ve vteřině rozhodnout co a jak udělá. Nemůžete ani moc v té chvilce přemýšlet.

Zajímal jste se nějak o to, jak to dopadlo s ženou, kterou jste zachránili?

Kontaktoval jsem její maminku. Řidička přežila. Dohra bude ale trochu horší.

Pokud se nepletu, po nehodě následují pokuty?

Ano, hrozí i v tomhle případě. Ale asi to nebude žádná hrůza. O téhle nehodě se hodně ví a tak bude podle mě správní orgán, který bude o věci rozhodovat, shovívavý. Nemám z toho moc radost, ale bohužel i tyhle věci musím dodělat.

Jak reagovali kolegové, když se o vašem činu dozvěděli? Brali to jako samozřejmost nebo spíše slavili?

Dělali si srandu, že jsem mediální hvězda. Kolegové jsou až moc velcí srandisti a pořád dokola si mě dobírají. Chtějí po mě podpisy a tak. Ale znám je, to co jsem udělal by udělal každý z nich. A pak bych byl na jejich místě a utahoval si z nich.