„Z papíru jde udělat úplně všechno. Viděl jsem třeba páva, vázu, piáno, nebo třeba celé město,“ rozpovídal se o svých metách Milan.

Se Standou ale mají zatím na kontě „jen“ takové věci jako strom, králíka, tygra, hada nebo slona. A také třeba velikonoční kraslice.

„Tahle malá je asi ze sto patnácti dílků. Poskládat malé trojúhelníčky trvá asi den, sestavení je pak za pět minut,“ ukazuje Standa vajíčko o něco větší než pravé od slepice. Doma má i mnohem větší ze čtyř set padesáti kousků papíru. Základní výrobní jednotkou je obdélníček o rozměrech tři a půl krát čtyři centimetry.

„Z nich se pak skládají tyhle trojúhelníčky, které jdou dobře do sebe. A z těch se dá udělat skoro cokoli,“ doplnil svého kamaráda Milan.

Jak začínali?

Skládání se oba kluci věnují asi dva roky. „Jednou, bylo to asi ve čtvrté třídě jsem se nudil. Měl jsem hodně papírů, tak jsem si na internetu zadal „skládání papíru“ a našel tohle.

A zalíbilo se mi to,“ líčí své počátky Standa. Milana zase ke skládání přivedla obyčejná čepice a žabka, které se učili dělat ve škole. Chtěl se pokusit o něco složitějšího. „Teď doma dělám takové fantastické zvíře, bude mít něco přes dvě stě částí,“ pochlubil se Milan.

Oba kluci mají rádi Japonsko – domovinu origami, Standa chodí dokonce do karate a Milan se zase učí japonské číslovky. Jednou by se tam oba chtěli podívat.

Zábava, u které se musí přemýšlet

Zábava obou kluků se líbí i jejich učitelům.

„Když se dnes člověk zeptá dětí, jak trávily víkend, tak obyčejně slyší, že byly nakupovat v Olympii nebo seděli doma u počítače. Kluci mají takovouhle zábavu, u které musí přemýšlet a něco pěkného vytvoří,“ pochválila své žáky Daniela Sekaninová.

O účasti v nějaké soutěži zatím kluci neuvažovali, ale při návštěvě redaktora Prostějovského deníku se hned s paní učitelkou domluvili, že se po nějaké poohlédnou.

Origami pod drobnohledem

Origami je japonské slovo, které znamená skládat papír. Předpokládá se, že toto umění vzniklo v devátém století. Během několika století se masově rozšířilo a stalo se oblíbeným a uznávaným uměním. Dnes se v Japonsku děti učí skládat už v mateřské školce, skládanka origami se stala i maskotem zimních olympijských her v Naganu. Nejvýmluvnějším dokladem toho, co pro Japonce origami znamená, je pomník dětským obětem atomové bomby v Hirošimě – Děvčátko skládající jeřába. Byl vytvořen podle dívenky Sadako, trpící v důsledku ozáření leukémií, která se podle japonské legendy snažila poskládat tisíc papírových jeřábů, aby se uzdravila. Nemoc však byla rychlejší. (pam)