VELIKONOCE ANEB CO O NICH MOŽNÁ NEVÍTE
Velikonoce jsou pro křesťany nejdůležitějšími svátky v roce, samo velikonoční pondělí je však naplněno zvyky a rituály ještě staršími.
„Velikonoce jsou svátkem, ve kterém se mísí mnoho vrstev různých zvyklostí a etnografických jevů z nejrůznějších časových období od pravěku až téměř po současnost,“ uvedl etnolog Zdeněk Smetánka.

Hrkání
Rozporuplný původ má však třeba zvyk hrkání či klapání. Téměř každý hrkač bez rozmýšlení odpoví, že klapat se chodí proto, že duše zvonů odletěly na Zelený čtvrtek do Říma. Jenže v představě středověkého zemědělce byl hlas zvonů zároveň magickou ochranou proti démonům, které udržoval tak daleko, jak bylo zvonění slyšet. A jeho ztišení právě o Velikonocích, v době přechodu zimy do jara bylo zvláště nebezpečné. Každý přechod byl totiž ve společnosti hospodařící v neustálém ekonomickém napětí a na pokraji hladomoru velmi nebezpečný. A v přechodových dnech zároveň slábla hranice mezi světem lidí a démonů. Proto vyráželi na obchůzku muži s klapačkami a hrkačkami, aby hlas zvonů nahradili. Hluk byl totiž od nejdávnějších dob považován za mocnou zbraň proti neznámým zlým silám.

Dnešní hrkači však už mají jen málokdy ponětí o skutečném významu svých obchůzek. Chodívají třikrát za den obvykle v pevně stanovenou dobu, bez ohledu na církevní obřady. 
„Dřív se chodívalo opravdo místo zvoněni. V pátek ráno, v poledně a o třech hodinách, pak před kostelem a potom na klekáni. Scházele sme se před faró, a tam se s náma farář modlel Anděl Páně a pak sme šli. Teď jož to neznajó, jak mužó chodit hrkat, dež ani do kostela nechodijó. A ani se žádnyho nezeptajó, jak to má byt,“ postěžoval si stařeček Jan Coufal, který své dětství prožil na jihozápadě Prostějovska.

Hody, hody, doprovody
Pondělní pomlázka je naproti tomu zvykem vyloženě pohanským. Svazek prutů, ve kterých proudí nová míza a červené vejce jsou pradávnými symboly nového života. „Hody, hody doprovody…“ zní z úst malých i starších koledníků. Všeobecně známá říkanka však v sobě skrývá velmi staré poselství a přání. To souvisí s poněkud tajemným slovem provoda. To bývala slavnost na uctění mrtvých, která se konala první neděli po Velikonocích. Ta se ostatně dodnes nazývá nedělí provodní.

Stejně totiž, jako se v přelomových jarních dnech stírala hranice mezi světem lidí a démonů, rozostřovala se i hranice mezi světem živých a mrtvých. Bylo proto dobré zajít na hřbitov, pomodlit se či přinést drobnou pozornost, ať už proto, aby se mrtví nevraceli a nemstili se, nebo prostě kvůli tomu, že jsme je měli rádi. Říkanka tedy ozamovala, že pondělkem začal týden slavnostní, hodový, který trvá až do neděle, kdy se uctívají mrtví. A ten si právě teď užíváme my. Takže “Veselé Velikonoce.“

KROJOVANÍ MRSKUTNÍCI ŠLI DO KRALIC NA HANÉ PĚŠKY

Tentokrát pěšky po mrskutu museli Hanáci ze souboru Klas z Kralic na Hané. Díky pěknému počasí a hodně občerstvení, které po cestě s kocary dostali, jim vydržela dobrá nálada po celé pondělní dopoledne.
„Koně jsme měli domluvené z Mostkovic, ale kousek před Kralicemi jim do cesty vjela bruslařka a koně se splašili,“ povzdechl si Zbyněk Slezáček.Majitel se s nimi raději vrátil do Mostkovic, protože jeden kůň byl lehce zraněný. To již ale devět Hanáků vyrazilo „omladit“ převážně členky souboru a jejich rodinné příslušníky. První na cestě byla Vendulka Répalová. „I přes vrstvené sukně, si kluci cestu k pozadí najdou,“ usmála se.

Za to, že příští rok „neuschne“, odměnila koledníky tlačenkou, jednohubkami a cukrovím. Na čtyřmetrového kocara uvázala dlouhou barevnou mašli a každý z omladiny si také odnesl kraslici. Hoši jinde nepohrdli ani kuřecími řízky.

JARNÍ POČÍTÁNÍ KŮZLÁTEK NA KOZÍ FARMĚ ROZINKA
Kdo přišel, dozvěděl se nejen mnoho zajímavostí o chovu koz, ale také mohl ochutnat kozí mléko. Poprvé se mléka na farmě napil také čtyřletý Davídek z Olomouce.
„Má od narození alergii na kravské mléko. Kozí mu problému nedělá. Alespoň víme, kam si můžeme pravidelně jezdit,“ pochvalovala si Davidova maminka.

Z kozího mléka může připravit věci pro jiné děti běžné, které však její syn nikdy neochutnal. Ten se tak už teď těší na jogurty, sýry, kakao a další dobroty.

V KŘENŮVKÁCH UKÁZALI PŠTROSÍ VEJCE
Prodejní výstavu velikonočních zdobených vajec, keramických zajíčků či korálků nabídla v neděli odpoledne hospoda v Křenůvkách. „To je pštrosí vejce, že?“ ptali se pánové sklonění nad jedním ze stolů. Zatloukalová přitakala s tím, že vyzdobit je trvalo celé dva týdny. „Bylo hodně těžké a mělo tvrdou skořápku. Špatně se drželo i vrtalo,“ přiblížila.
Výrobkyně tvrdí, že na vyfouknuté pštrosí vejce se může postavit dobře rostlý chlap, aniž by je rozbil. „Zkoušet to ale nebudeme,“ zdůraznila s úsměvem. Výstavu v hospodském sále zorganizoval Sportovní klub Křenůvky.

Autoři textů: Iveta Macík Šimková, Pavel Moš, Petr Syrovátka, Radim Havlík