„Jeho nejslavnějším vynálezem jsou sice kontaktní čočky, ale s jeho dalším objevem se denně setkávají také tisíce českých žen, které si ráno natahují silonové punčochy. Na počátku výzkumu spřádatelného umělého vlákna stál právě Otto Wichterle,“ poznamenal historik Karl Hronek.

Za druhé světové války se totiž po uzavření českých vysokých škol uchýlil před hrozbou zatčení z Prahy do Baťových laboratoří ve Zlíně.

Ačkoli dostal poměrně velkou volnost a mohl si určovat předmět svého bádání sám, chtěl pracovat na něčem, co by bylo k užitku firmě. Pustil se tedy do výzkumu nového materiálu – nylonu. Jeho vlákna byla tehdy ještě neohebná a nedala se spřádat. Používala se ponejvíce jako štětiny do kartáčů.

Wichterlemu se hned při jednom z prvních pokusůpodařilo vytáhnout z taveniny dlouhá a pevná spřádatelná vlákna. Cesta k nylonovým punčochám byla tedy otevřená.

Vedení firmy se však rozhodlo objev utajit před Němci a tak se masová výroba punčoch rozjela až v roce 1947 a materiál dostal obchodní název Silon.

To už však byl Wicterle zpět na akademické půdě a v Evropě nosily ženy americké nylonové punčochy přivezené americkými vojáky. Jejich vědci totiž během války také nezaháleli.

„Myš­lenka na vytvoření kontaktních čoček se zrodila roku 1952 ve rychlíku, kterým jel Wichterle z Olomouce do Prahy. V kupé s už tehdy slavným chemikem seděl uznávaný lékař Karel Pur. Ten si v odborném časopise četl článek o chirurgické náhradě oka. Aby si ukrátili dlouhou chvíli dali se oba odborníci do hovoru na toto téma. Při něm si Wichterle uvědomil, že lepším materiálem pro implantát než ušlechtilé kovy by byla umělá hmota,“ líčil jeden z klíčových okamžiků Hronek.

Na této myšlence začal Wichterle v Praze pracovat. Doba však nepřála výrazným individualitám a už vůbec ne těm, kteří měli tak špatný kádrový profil jako syn továrníka Wichterleho. Se svými pokusy tedy vědec nakonec skončil v kuchyni svého bytu na Svatoplukově ulici.

Zde pracoval na aparátu vlastní konstrukce sestrojeném ze stavebnice Merkur, dynama z jízdního kola a součástek dýchacího přístroje z německé stíhačky.

Na toto přístroji se mu v rotujících formách podařilo na Vánoce roku 1961 odlít první čtyři kontaktní čočky. Dnes je na světě denně používá více než sto milionů lidí.

Úspěch sice znamenal návrat na akademickou půdu, ale ne na dlouho V roce 1968 se stal Wichterle iniciátorem a signatářem výzvy 2000 slov. Za normalizace se stal tedy znovu nežádoucí osobou.

Vědeckých a osobních poct se mu tedy dostalo až po roce 1989. Díky jedné z nich se doslova dotkl hvězd. Astronomové po něm pojmenovali planetku, která dio té doby nesla pouze číslo 3899.