Narodil jsem se, vyrůstal v tomto kraji v místě mého Městečka na dlani (J. Neruda promine přivlastněný název). Ze všech míst na světě vám to místo je nejbližší. Nevnímáte (mimo mé ženy), že s blížícím se cílem jízdy začínáte zrychlovat, poslední část "\svištíte\", jak smyslu zbavený. O racionalitě svého počínání neuvažuji, blížím se k místu, kterému říkáme domov.

Proč právě dnes, jsem myšlenkami svázán s magickým místem na Malé Hané. Čím je den tak jiný? Významnější? Před 122 léty zde naši předci, po mnohých peripetiích boje s mocí i mezi sebou, postavili v roce 1889 regionální dráhu, která spojila regiony moravsko-třebovska-prostějovska s tratí Brno-Praha. Uvedené dráhy byly vedeny po hranicích pozemků tak, aby možná co nejméně zasáhly do vlastnických práv občanů Rakousko-Uherska.

Povedlo se, dráha vedená nádherným údolím, míjející trosky hradu Cimburk, lemuje kraje lesů ,polí a přes řídící stanici Chornice pokračuje do úžasné přírodní scenérie Nectavské údolí, kde je zejména v létě božsky.

Na druhou stranu se vlní jako had krajinou, brázdou Drahanské vrchoviny, přes stanici, dnes jen zastávku Jevíčko. Stejnojmenné městečko se podepsalo svojí nečinností na dnešní situaci . Místo hrdosti k dědictví předků a možnosti turistickému využití dráhy, chovalo se celá léta jako mrtvý brouk.

Přes 120 let se střídají monarchové ,prezidenti - dráha funguje dál. Přichází nesmyslné rozhodnutí: OREDO - a sociálnědemokratický tandem Martínek-Tichý přetne žílu a osobní dráha končí… Posledním spojem utichne její nezapomenutelné houkání…

Emilián Vaněk