K vidění bylo téměř šest stovek trofejí odlovených kusů zvěře na Prostějovsku. „Trofeje pochází z kusů střelených v honitbách prostějovského okresu, vojenských lesů v okolí Plumlova a na Drahanské vrchovině,“ vysvětlil Jiří Korhon z Okresního mysliveckého spolku v Prostějově. Necelou pětistovku trofejí tvořily parůžky srnců, zbytek bylo paroží jelenů, daňků či sik, rohy muflonů a zuby kňourů.

Svůj úlovek mezi srnčími trofejemi našel i František Piňos.

„Střelil jsem ho v září, na konci lovné sezony srnců. Měl jsem tehdy ulovit snrce za své úspěchy ve střeleckém závodě našeho sdružení,“ zavzpomínal myslivec. Podle něj je nejtěžší se rozhodnout, v jaké chvíli zvíře skolit.

„Není to tak jednoduché, jak se zdá. Je to takový obřad, člověk musí předvídat, jak zvíře zareaguje, aby ho skolil důstojným způsobem,“ vysvětlil František Piňos. O tom, že se mu to povedlo, svědčila i vystavená trofej.

„Srnec zhasl po deseti metrech od nástřelu. Dal jsem mu poslední hryz do svíráku a v duchu jsem mu poděkoval,“ uzavřel myslivec.

Návštěvníci se ani letos rozhodně nenudili. Sobotní dopoledne jim zpestřilo vystoupení mysliveckých trubačů, kteří se postarali i o zahájení letošní výstavy. Ani tentokrát nechyběly stánky, v nichž si mohli lidé nakoupit myslivecké klobouky a tašky nebo koření a bylinky. Na své si přišli i milovníci dobré kuchyně, kteří si po procházce mezi trofejemi mohli pochutnat na dobrotách ze zvěřiny „Pojďte na gulášek, je výborný,“ lákal i nás hned dopoledne František Procházka.

Na výstavu spárkaté zvěře zavítala i Marie Pírková. „Jezdím sem každoročně. Manžel je totiž vášnivý myslivec, a tak ho samozřejmě podobné výstavy zajímají a já mu dělám doprovod. Beru to i jako příležitost k setkání se známými, kterých tady vždycky potkám spoustu,“ vysvětlila s úsměvem.