„O první oddíly skautu ve Vrbátkách se v roce 2012 zasloužil Milan Kalčík, který se do Vrbátek přistěhoval. Dalo by se říct, že my jsme k této činnosti přišli jako slepí k houslím. Začalo to tím, že parta rodičů do skautu přivedla své děti, a jakožto aktivní rodiče jsme postupně začali pomáhat na akcích, pak vést oddíly, doplňovat si kvalifikaci a mnoho dalšího a pokračovali jsme v započaté činnosti Milana Kalčíka," říká dnes kapitánka vrbáteckého skautského přístavu Helena Zedníčková, která vodní skauty vede společně se svým manželem.

V září 2012 se ve Vrbátkách otevřel oddíl vlčat a skautů Puhoia – chlapecký oddíl, oddíl žabiček a skautek Paringa – dívčí oddíl a také klub dospělých Waitangi. Podle obsahu činnosti si již v tomto roce vrbátečtí skauti začali říkat Vodní skauti z Hané.Vrbáteční vodní skauti v roce 2014 na sečské přehradě

„Působila jsem jeden čas jako vedoucí Centra volného času ve Vrbátkách a jsem členkou kulturní komise obce, už před nějakým časem jsem uvažovala o obnovení junáka ve Vrbátkách, dokonce jsem kontaktovala středisko v Dubu nad Moravou, kde je docela velká členská základna, ale nakonec jsem tušila, že bych to sama časově nezvládala. Myšlenka usnula a oživila se až zase v roce 2012," říká máma sedmileté a desetileté dcery, která nyní dokončuje kapitánské zkoušky.

Vodní skaut ve Vrbátkách je neobvyklý hned ze dvou důvodů. Vznikl v oblasti, kudy neprotéká řeka ani nemá ve své blízkosti větší vodní plochu a k tomu je jediným vodním oddílem v Olomouckém kraji.

„Jsme sice extrémní oddíl, protože Vrbátky jsou na suchu, ale v České republice existuje takových vodních oddílů na suchu víc. Voda v místě je samozřejmě výhoda, ale jsme skauti jako každý jiný skaut, jen navíc dětem nabízíme vodáckou průpravu," upozorňuje vedoucí oddílu, který má díky dotacím a příspěvkům obce k dispozici dvě oplachtěné skautské pramice, plachetnici, pádla či záchranné vesty.

Za vodou musí dojiždět

Za vodou skauti dojíždějí. Na Prostějovsku je možné je spatřit na Plumlovské přehradě či Podhradském rybníku.

„Jinak máme vyhlídnutý kus vodní plochy u Grygova, kde se děti učí na mělké vodě. Zároveň jsme domluvení s tovačovským Jacht Klubem, u nichž se děti učí plachtit. Tábory pak samozřejmě pořádáme u velkých přehrad. Loni jsme byli u přehrady Pastviny, letos se chystáme na Slezskou hartu. Co se týká řek, využíváme řeku Moravu. Také jezdíme na zamykání a odemykání řek. Například jsme byli na zamykání Dyje, letos na odemykání Moravy," popisuje kapitánka přístavu Tamatea.

Vrbátečtí vodní skauti vítají děti od pěti let. Skaut je však určen i o rok mladším dětem. S tím, že malé děti ještě neumějí plavat, vodní skauti počítají.

„Na lodi všichni plavci být nemusí. Všechny děti mají záchranné vesty a při dodržení všech pokynů se nemusejí bát, navíc se učí na mělké vodě. Vyžadujeme hlavně aktivní přístup, zájem dětí o tuto činnost a týmovou práci," říká Helena Zedníčková s tím, že v oddílu mají v současné době pětadvacet dětí, z nichž je nejvíc dětí ve věku 5, 6 a 7 let.

„Je lepší, když děti začínají od malička, protože ty starší pro něco nového tolik nezaujmete. To, že máme především mladší děti, je dobře, protože v nich je snad naše budoucnost. S přibývajícími dětmi bychom však uvítali, kdyby se k nám přidal ještě někdo dospělý nebo starší děti, které by mohly být vedoucím," uvádí vedoucí vodního oddílu. Děti na táborech a víkendových setkáních nepoužívají mobilní telefon ani počítač, nedívají se na televizi, jedí v polní kuchyni, spí ve stanu a chodí na latrínu. Skauting znamená žít v souznění s přírodou, ale také s lidmi.

„Skaut není něco, co by člověk musel absolvovat v rámci organizace, je to spíš takový životní postoj, který ve skautu všichni sdílíme," vysvětluje kapitánka přístavu, která říká, že skaut by měl být čestný, zásadový, férový, pravdomluvný, a neměl by se bát žít v přírodě.

„Spát v lese by mu zkrátka nemělo dělat potíže," dodává s úsměvem Helena Zedníčková.

Rádi by spolupracovali s dalšími oddíly

Vodní oddíl Tamatea se setkává dvakrát týdně v klubovně, kterou skautům darovala obec Vrbátky. Jednou do měsíce pak pořádají víkendové akce na vodě. Tyto akce a nejen je by vrbátečtí skauti do budoucna rádi sdíleli s vodními skauty okolních obcí.

„Bylo by dobré, kdyby někde vznikl další vodní oddíl, se kterým bychom mohli spolupracovat, případně bychom jej mohli zaštítit. Osobně bych byla pro variantu, kdyby někdo založil vodní oddíl v některé z okolních obcí, abychom mu směli být maximálně nápomocní," vzkazuje Helena Zedníčková.

Případný zakladatel však musí počítat s časovou náročností.

„Tato činnost vyžaduje velkou podporu u partnera. Tím, že jsme ve vodním skautu i s manželem, je situace snadnější. Založit středisko vyžadovalo mnoho administrativy. Nejvíc času nám pak zabralo nastudování všech potřebných dokumentů a studium na zkoušky," dodává závěrem Helena Zedníčková. 

Helena ZedníčkováNarodila se v roce 1978 v Pardubicích, vyrůstala v Přelouči. Studovala na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde poznala svého současného manžela, který je původem z Krnova. Manželé nějakou dobu žili v Brně, poté se přestěhovali do Prostějova a následně do Vrbátek, kde nyní oba působí jako vedoucí vodního oddílu. Helena Zedníčková působí téměř po celý profesní život jako učitelka. Nejdříve učila na Základní škole ve Vrbátkách, nyní je učitelkou matematiky a anglického jazyka na Reálném gymnáziu a Základní škole města Prostějova.