Vratislav byl od útlého mládí předurčen k oslnivé kariéře u dvora. Už roku 1543, ve svých třinácti letech, byl poslán do Vídně, aby se tu stal společníkem budoucího císaře Maxmiliána II. Oba mladé muže brzy spojilo upřímné přátelství, spolu prošli šmalkaldskou válkou, navštívili Brusel, a poté se odebrali ke španělskému královskému dvoru, kde spolu strávili čtyři roky. Po nástupu na trůn císař na svého o tři roky mladšího přítele nezapomněl. Pověřoval jej vyřizováním nejdelikátnějších diplomatických misí, zejména ve Španělsku.

Účast na vysoké evropské politice však Vratislava odcizila domácímu prostředí, zejména provinčnímu Prostějovu. Otcovský zámek přestal jeho nárokům stačit, a proto se Vratislav odhodlal k jeho přestavbě. Ta, podle historických pramenů proběhla mezi lety 1568 až 1571. Byl ostatně nejvyšší čas.Vratislav z Pernštejna

Rytířský sál už rok před započetím prací zdobily dětské kresby koček, hradů, rytířů či nástrojů umučení Krista doprovázené říkankami v několika jazycích. Ke cti Pernštejnských dětí nutno říci, že vesměs slušnými.

I když Vratislav objednal pro Prostějov dílo poctivé, nedosáhlo svým nákladem zdaleka rozpočtu pernštejnských staveb v Litomyšli či v Praze.

„Nabízí se vysvětlení, že prostějovský zámek měl sloužit především pernštejnským úředníkům a ne vrcholné reprezentaci. Ale výsledek přestavby Vratislava zřejmě uspokojoval, neváhal zde totiž například roku 1578 přivítat císaře Rudolfa II.," uvedla prostějovská historička Michaela Kokojanová.

Vratislav ostatně jezdil do Prostějova poměrně často, vydal zde množství důležitých listin, ať už úředních z titulu nejvyššího kancléře českého či soukromých, jakou byla například závěť nedávno objevená brněnskými archiváři.

Obyvatelé či návštěvníci Prostějovska však spíše než Vratislava znají jeho manželku. Když mu bylo pětadvacet, oženil se se španělskou dvorní dámou Marií Manrique de Lara y Mendoza a měl s ní jedenadvacet dětí. Její portrét dnes visí na Plumlovském zámku a vypráví se zde o ní jako o Černé paní. Ta totiž narozdíl od manžela raději pobývala v ústraní plumlovského hradu, kde se oddávala zbožnému rozjímání.

Pro Vratislava to bylo výhodné. Mohl totiž nerušeně úřadovat v Prostějově a manželku měl přitom sotva hodinu cesty na koni.

Jeho diplomatické povinnosti jej však velmi často odváděly daleko od rodné vlasti. Tak se také stalo, že zemřel při jedné z nich na palubě říční lodi plující po Dunaji u Lince. Psal se rok 1582.