Na počátku minulého století jej postavila Česká strana národně socialistická. Od roku 1907 se ve zdejší kuřárně scházeli politikové na doutník, v sále pak pořádali sjezdy.

Rodina Binkových získala dům kvůli dluhům této strany, ale nemovitost jí po osmačtyřicátém roce zabavili komunisté.

„Po revoluci nám vrátili zanedbaný barák. Jeho původní vybavení někam zmizelo, rozvody byly desítky let staré. Hned první rok tam rupla voda,“ vzpomíná Binko.

V budově sice v devadesátých letech fungovala například restaurace, advokátní kancelář, galanterie či počítačová firma, ale všichni nájemníci postupně odešli.

„V současnosti se Prostějově se nenajde nikdo, kdo by takový dům dokázal dlouhodobě využít. Ptal jsem se i realitních makléřů a prý by se tu daly zřídit sklady. Ale podobných volných budov je ve městě víc,“ krčí rameny Leopold Binko.

Huliči trávy udělali v sále svinčík

Opuštěný barák začal lákat zloděje kovů a vandaly. „V sále jsme chytili partu kluků při kouření marihuany. Dokázali kolem sebe udělat nehorázný svinčík. Na parkety vystříkali hasící přístroje, jinde načmárali vulgární obrázky,“ vrtí hlavou Jarmila Kracíková a podotýká, že zloději kovů vytrhali elektrické rozvody, rýny i hromosvody.

Majitelům se zatím v domě podařilo zrekonstruovat toalety a kotelnu, postupně opravují i střechu. „Prostory zde máme podobné jako v klubu Roxy v Praze. Lidi sem ale nedostaneme, jsme totiž v Prostějově,“ povzdechl si Leopold Binko.

Připomíná, že Prostějov kdysi býval čtvrtým největším městem na Moravě. „Podívejte se, jak to tady vypadá dnes. Pár supermarketů, jinak nic,“ hodnotí.

Zlaté časy?

Stavba podle pamětníků zažila zlaté časy v osmdesátých letech jako závodní klub OP Prostějov.

„Konaly se tu koncerty, tancovačky, plesy, čaje, taneční kurzy, podnikové večírky, schůze a pravidelně se sem vracel Wolkrův Prostějov. Kromě toho, že se zde každou neděli promítaly filmy, hrálo se tady i divadlo, protože klub měl svůj vlastní soubor,“ vzpomíná principál souboru Moje divadlo Zbyněk Melka.

Podle historika architektury Miroslava Chytila je stavba zajímavým svědkem své doby.

„Z architekto­nického hlediska je ovšem nevyhraněná, takže se nedá hovořit o určitém slohu. Zvláštním způsobem se v ní mísí prvky secese, klasicismu či novorenesance,“ doplnil znalec. (rh)

Prostějovský deník|Propagujte i svojí stránku