Vlní se, kroutí se a dělá osmičky. Taková je Jahanara

Břišnímu tanci se začala tato drobná rusovláska věnovat v roce 2002. Nyní je lektorkou, vede kurzy v Prostějově, Olomouci a Kostelci na Hané. Profesí je kancelářská síla.

Kdy a jak jste se dostala k břišním tancům?

Bylo to před devíti lety. Posilovna a aerobik mi nic neříkali, miluji tanec. Udělala jsem si proto několik kurzů „břicha“.

Vycestovala jste kvůli kurzům do zahraničí, třeba přímo do Arábie?

Ne, jsem domácí typ, mám ráda Prostějov. (úsměv)

Kde se odehrálo vaše vůbec první veřejné vystoupení?

Bylo to kdysi v arabské restauraci v Brně, tančila jsem pro společnost partnera mé spolužačky. Uměla jsem jen tři pohyby. Pro mě to byla hrůza, ale tanec se líbil. Dostala jsem tehdy za opasek první dolar.

Jak jste to gesto vnímala?

Jako ocenění mých schopností.

Slyšel jsem, že břišní tanec odstraňuje problémy s páteří či vnitřními orgány. Co vy na to?

Já takové potíže nikdy neměla. Spíš jsem bojovala s nízkým sebevědomím. A tento problém mi břišní tance pomohly výrazně zlepšit. Ženská, která se jim věnuje, má totiž víc ráda sama sebe.

Kdo se může břišním tancům věnovat?

Na kurzy ke mně chodí teenageři i babičky, je pro všechny věkové kategorie. Ať žena vypadá jakkoliv, v tanci uplatní všechnu krásu, co má.

Jaký je původ těchto tanců?

Tančily je ženy na svatbách v Orientu. Tamní obřady jsou oddělené, tak je tančily zahalené ženy ženám. Se třpytivými oblečky a tančením pro muže přišli až američtí filmaři. Na plátně to vypadalo lépe, než ono tradiční pojetí.