Všechny tyto vůně kromě listí křupajícího pod mýma nohama se linuly z desítek stánků kroutících se jako had kolem zarostlé zříceniny hradu uprostřed nádvoří a vychutnat jsem si je mohl díky Spolku plumlovských nadšenců, který zde pořádal již šestý ročník tradičního Plumlovského vinobraní.

Na vinné stezce

Chvíli jsem přemítal, jestli jako první začít popíjet červené, bílé či burčák nebo se vypravit do pohádkového slepení. Rozhodl za mě osud, když jsem se přimotal do frontičky na soutěžní vinnou stezky. Měl jsem tak možnost stejně jako spousta dalších ochutnat pět vzorků a hádat, co za vínko mě laská na patře.

„To je určitě veltlín,“ vykřikoval jeden ze soutěžících u čtvrtého stanoviště.

„To určitě, ty chytráku. Necítíš tam tu kořeněnou příchuť. Je to jasně ryzlink,“ pustila se do něj jeho tmavovlasá přítelkyně. Jak jejich spor dopadl, netuším, protože jsem rychle upaloval na poslední stanoviště koštnout závěrečný vzorek, abych se co nejdříve dostal k hlavnímu pódiu před vysokým zámkem, kde právě pomalu končila své vystoupení cimbálovka.

Život na Karlštejně

Přiřítil jsem se akorát na poslední písničku a za pár minut jsem už jen s otevřenou pusou stejně jako trojice malých dětí kolem mě mohl sledovat příchod družiny kejklířů s ohni, naparáděných dvořanů, dobově oděných sloužících, vojáků, rytířů, zbrojnošů i roztomilé čeládky, kteří na podiu vzápětí z plna hrdla písničkou „Jede král“ přivítali na koni se blížícího Otce vlasti Karla IV.

Všichni společně pak rozjeli zhruba půl hodinovou show ze života na Karlštějně, kdy snad největší aplaus sklidilo pásmo hraných písniček v podání dětí ze ZUŠ v Plumlově. Karel IV. pak vinobraní oficiálně zahájil a začalo se hodovat o sto šest.

Divačky

K perfektní atmosféře několika dalších hodin přispělo také vystoupení skupiny Fleret s nestárnoucí Jarmilou Šulákovou v čele.

„Přišli jsme sem dnes hlavně kvůli dobrému vínku a právě Jarmile,“ svěřila se Martina Korunková z Prahy.

„Naše malá ji prostě zbožňuje. V autě ji musíme poslouchat skoro pořád, viď Eliško,“ usmála se na svoji dcerku, kterou chovala v náručí. Ta ovšem o maminku moc zájem nejevila, protože s prstíkem v puse právě se zaujetím sledovala příchod Fleretu a valašské královny Jarmily Šulákové na podium.

Valašská královna v akci

A pak to začalo. „Zafúkané, zafúkané…,“ rozjel to Fleret hned zostra a celý Plumluv zpíval s ním. „Už teď zpíváte daleko líp než Pražáci,“ zaznělo z podia po prvních třech písničkách a vedle stojící Martina se trošku začervenala. Ale chuť zpívat ji to zjevně nezkazilo, protože hned na to začala s gustem s Jarmilou notovat. „Ach bože, bože, jak je nám tu při vínečku dobře, ach bože, bože, jak je nám tu při vínečku dobře….“

Nebyla však sama, kdo se na chvilku ocitl v rozpacích „Tetka Šuláková, to je muzika,“ zakřičel na celé kolo v následující minipauze jeden z návštěvníků. A „tetka“ hned kontrovala směrem k němu písničkou. „Počkaj, postůj ty malý pacholku….“

Hned další šanson Beskyde, Beskyde si na Plumlově pobrukovali opravdu všichni včetně mutující skupinky teenagerů vedle podia a já se usmíval nad tím, jak ti Hanáci kolem zpívají s gustem valašské písničky a chtějí jeden přídavek za druhým.

„Zdraví, štěstí, boží požehnání, políčka ať rodí, ať jsou děti dobré a vám ať je dobře,“ skončila nakonec přáním svoji valašskou rapsodii Jarmilka a na prknech ji mohly vystřídat dlouho očekávané Veselé kravičky a Čiperné babičky. Pobavily návštěvníky a sebe sami svým unikátním vystoupením plným tance a veselých scének a kdo měl málo, mohl si vzápětí vychutnat Waldemar Matuška revival band.

Matuška a Cobain

Zpěvák na pódiu jakoby Waldovi opravdu z oka vypadl a ani jeho hlas nebyl k zahození.

„Ale originál je originál,“ zhodnotil jeho vystoupení vedle mě stojící vlasatý mladík, který by pro změnu mohl dělat klidně dvojče Kurtu Cobainovi. „Je to super, ale já si jdu pivo. To víno mi už totiž teče i ušima,“ zaglosoval a zmizel mi v davu.

Slovo závěrem

A jak byli nejen s Waldou, ale i s celou akcí spokojeni pořadatelé. „Je to super, přálo nám počasí, vínko teče proudem a podle úsměvů a ohlasů zhruba tisícovky návštěvníku, kteří sem zavítali, můžu s klidným srdcem říct jediné. Dobrá věc se podařila,“ svěřil se mi na závěr Marek Otruba ze Spolku plumlovských nadšenců. (rok)