„O astronomii jsem se zajímal, ale nikdy jsem nechtěl být hvězdářem. Dostal jsem se k tomu spíš náhodou. Před dvěma lety jsem si koupit obyčejný hvězdářský dalekohled a celé léto jsem pak strávil přikovaný na zahradě. Časem mi to už nestačilo, a proto jsem si koupil lepší systém na pozorování. Pak mě chytla astrofotka," popisuje začátky nadšený fotograf vesmíru, pro kterého se stala impulsem k focení výstava astrofotografa Karla Bůny.

„Hodně mě ovlivnil pan Bůna, který v únoru vystavoval své snímky noční oblohy na hvězdárně. Dneska už můžeme udělat snímky vesmírných objektů v kvalitě, kterou v nedávné době bylo možné dosahovat pouze špičkovou technikou na profesionálních observatořích. Spoustu věcí se člověk naučí, ale stejně mu musí poradit lidé, kteří to umí," míní Martin Tylšar.

Během tří měsíců si nakoupil potřebné vybavení a pustil se do trénování.

„Musel jsem si pořídit větší dalekohled, montáž a fotoaparát. Protože montáž nechodila přesně, pořídil jsem ještě takzvaný autoguilder, který umí navádět dalekohled za hvězdami. Jak se později ukázalo, byla to klíčová věc. Navíc jsme zjistili, že na precizní zaostření hvězdy samotný fotoaparát nestačí, a tak jsme vyrobili speciální masku na ostření, což nám doporučil právě Karel Bůna. Teď mám špičkovou technologii, takže u focení sedím jako na rybách a jenom mačkám spoušť," usmívá se Martin Tylšar, který má svoji „fotografickou základnu" ve hvězdárně v Kolářových sadech.

S focením mu tady pomáhá Karel Trutnovský, vedoucí hvězdárny.

Fotografie kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula

Fotografie kulové hvězdokupy M13 v souhvězdí Herkula. Foto: Martin Tyršal

„Focení na hvězdárně má však svoje mínus, a tím je hodně světelného smogu, protože hvězdárna je uprostřed města. Když fotíte někde za městem, je to hned poznat. Na konzultaci u Karla Bůny jsme zjistili, že mám na fotkách gradient od sodíkových výbojek, a že bych potřeboval filtr na odstínění," vysvětlil astrofotograf.

Vyrobit astrofotku však neznamená vyfotit několik snímků hvězdné oblohy. Je to časově náročný proces. „Nejprve musíte sbírat data, to znamená nafotit jednotlivé snímky. Pak je potřeba dát expozice do jednoho snímku, který pak finálně upravíte," popsal Martin Tylšar.

„Důležité je zpracování dat v počítači. Nafotili jsme nějaké snímky a mysleli jsme si, jak jsme dobří. Karel Bůna nám však řekl: pánové, vždyť vy máte spoustu snímků, ale žádnou fotku", vzpomíná Karel Trutnovský.

Astronomický snímek Měsíce, který byl pořízený přibližně deset hodin po okamžiku úplňku

Astronomický snímek Měsíce. Foto: Martin Tyršal

„Ze začátku nám procesy s fotkou moc nešly. Ale on nám poradil. Měl jsem stagnaci, kdy jsem měl hodně snímků a nevěděl jsem, co s nimi. Teď už asi týden pracujeme na skutečné astrofotce," doplnil Martin Tylšar, který má za sebou i pár nepodařených pokusů.

„Jednou jsem fotil, byla krásná jasná noc bez mráčku, nefoukal vítr a mně se podařilo udělat 120 expozic. Když jsem se na ně doma podíval, tak jsem zjistil, že mám všechno rozmazané a nemám ani jeden použitelný snímek. Fotil jsem čtrnáct dní předtím, kdy bylo zataženo, a nebyla vidět žádná hvězda. Namířil jsem dalekohled a byla z toho krásná fotka," vzpomíná amatérský astrofotograf, který už se těší na podzimní a zimní večery.

„To se bude dřív stmívat a já budu moct trávit focením víc času. Techniku mám, teď potřebuji fotit, pracovat na sobě a zlepšovat se. Bez Karla Trutnovského by to ale nemohlo fungovat, protože spolu tvoříme tým, který se doplňuje," uzavírá nadšený astrofotograf­.