„Všiml jsem si především mléka. To polotučné je teď v regálech supermarketů obyčejně za dvacetikorunu. Kdysi dávno jsem jej kupoval za dvě koruny," prohlásil prostějovský důchodce Vladimír Zapletal.

Námitka že jsou i jiné příjmy v jeho případě neobstojí. Jako kvalifikovaný dělník si za hodinovou mzdu mohl koupit osm litrů mléka. Dne za osm litrů mléka podobné kvality zaplatí více než dvě stě korun.

„A řekněte mi, kdo z vás to má," parafrázoval známý výrok jistého politika penzista se smutným úsměvem.

Pan Zapletal sice tu možnost nemá, ale jeho syn pro něj nakupuje v různých malých prodejnách po okrese.

„Jezdím několikrát do týdne po celém regionu. Tak se mohu zastavit třeba pro mléko ve Hvozdě nebo v Kralicích, pro maso v Bílovicích, a pro mouku třeba v Dřevnovicích," líčil Vladimír Zapletal mladší. Všude prý dostane vyšší kvalitu než v supermaketu a většině případů i lepší cenu. Koneckonců i v mlékomatu na náměstí se dá pořídit plnotučné mléko za sedmnáct korun, tedy levněji než polotučné z regálu.

Biovýrobky z Hvozdu

Biomléko vám do lahve natočí třeba na farmě Almathea ve Hvozdě.

„Kvůli vyšší dani jsme museli zdražit na šestnáct korun za litr. To se týká kravského, kozí máme za sedmatřicet," prohlásila Blanka Hrbková, majitelka, dojička a sýrařka v jedné osobě. U výrobků, které vyžadují více práce je už sice cena jiná než v obchodních řetězcích, ale kvalitou jsou o několik tříd výše.

Kozí mléko z Rozinky

Komu by bylo pro kozí sýry z Prostějova do Hvozdu daleko, může se zastavit v Čelechovicích na farmě Rozinka. I tam dostane kozí mléko za lepší cenu než například v Brně, kde se pohybuje nad čtyřiceti korunami.

Kam pro kravské mléko?

Mléko z drobných chovů má navíc obvykle mnohem vyšší obsah tuků i bílkovin než zpracované mlékárnou.

„Naše krávy dojí mléko o tučnosti mezi šesti až sedmi procenty, obsah bílkovin je v něm asi o třetinu vyšší než u krav z konvenčního chovu," uvedl biozemědělec Karel Bogar z Víceměřic. Do jeho mléka by musel konzument nalít alespoň půl litru vody, aby získal plnotučné mléko z obchodu.

Pro nejlevnější mléko se vyplatí zajet do Kralic.

„V našem automatu jej prodáváme za dvanáct korun litr. Olma od nás vykupuje za osm až osm korun třicet. Když k tomu připočteme náklady na údržbu, desinfekci a přiměřený zisk, můžeme zatím zůstat na téhle ceně. Lidem se navíc u nás líbí, že můžou s autem přijet do dvora až ke dveřím stáčírny," podotkl jednatel Statku Kralice Karel Skácel.

Kvalitní salám?

Podobně je tomu i u uzenin. Pokud koupíte marketový salám pod sto korun za kilo, můžete si být jisti, že většinu jeho váhy tvoří voda, soja a šlachy.

„Kolem stokoruny kupuji točeňák v Bílovicích, ostatní salámy tu mají kolem sto padesáti korun, to je běžná cena v supermarketu. Je jich ale na objem mnohem víc, protože neobsahují tolik vody," pochvaloval si Zapletal s tím, že rád chodí nakupovat také do řeznictví v Konici.

Mouku přímo od mlynáře

Kromě sedláků a řezníků nevymřeli v regionu ani mlynáři.

„U nás zpracováváme žito, ale můžeme dodat i pšeničnou mouku," prohlásil Karel Bartolšic, jeden ze majitelů Dřevnovického mlýna. V padesátikilových pytlech dodává mouku i do zdejšího obchodu.

„Tam pak děvčata odvažují množství podle přání zákazníka. Cena se pohybuje podle druhu mouky kolem deseti korun," dodal mlynář.

Nad cenami v supermarketech kroutí nechápavě hlavou.

„Na takových šest korun se nedostaneme. Vždyť jen ten pytlík stojí osmdesát haléřů a k tomu je třeba připočíst práci s balením," přemítá Bartolšic.

Vysvětlení může být v tom, že obchodní řetězce ve snaze nabídnout co nejnižší cenu mnohdy odebírají zboží od dodavatelů, kteří nejenže nezaručují stoprocentní kvalitu, ale často ani zdravotní nezávadnost zboží. Nedávné případy s posypovou solí či salmonelou v potravinách z Polska tuto domněnku jen podporují.