Než jí v jejích osmdesáti letech zemřel manžel, byla čilá jako rybička a na nic si nikdy nestěžovala.

„Když táta umřel v roce 1991, začala mít zdravotní problémy, tak jsme se o ni po tom se sestrou-vdovou, která žije v Jindřichově Hradci, střídavě starali asi dvacet roků," prozradil syn, bývalý primář prostějovské chirurgie, Bohumil Hruban.

„Přišli jsme vám popřát paní Hrubanová, jste tu naší nejstarší pacientkou," přál v pátek Věnceslavě Hrubanové k jejím 103. narozeninám s kyticí v ruce primář Léčebny pro dlouhodobě nemocné Michal Hleb.

Rodačka z Hamer Věnceslava Hrubanová se narodila 31. ledna roku 1911, a s tak vysokým věkem se za posledních 38 let existence prostějovské LDN, stala nejstarší pacientkou.

Rodina se však těšila, že s babičkou jubileum oslaví v rodinném kruhu v jejích rodných Hamrech, ne u nemocniční postele.

„Ještě na Vánoce jsme ji měli doma a byli jsme třeba i na procházce. Je ale pravda, že za poslední rok jí přibyly zdravotní potíže, a od října žila v Domově pro seniory v Soběsukách. Je to tak tři týdny, kdy v domově spadla a zlomila si pánev, a teď je to takové smutné, že musí ležet," přiblížil její syn Bohumil Hruban.

Nesnáší stáří

Stáří Věnceslava Hrubanová ráda nemá.

„Ona nesnáší stáří a staré lidi, byla pořád mezi mladou generací a stáří ji vždy tížilo. Například v domově v Soběsukách nechtěla scházet dolů do jídelny, aby se nemusela dívat na staré lidi," zasmál se veselým příhodám s maminkou Bohumil Hruban.

Věnceslava Hrubanová se s manželem celý život věnovala krejčovskému řemeslu, které ji bavilo, pracovat přestala až v 75 letech.

„Byli jsme krejčovská rodina, maminka s tátou vstávali vždy ve čtyři hodiny ráno, táta pracoval v oděvním průmyslu a maminka doma šila sukně, a když se táta vrátil z práce, oba dva opět ještě do deseti do večera šili. Sestra ještě studovala a můj výdělek byl minimální, narodil se nám první syn a rodiče vždy všechny peníze, co vydělali dávali nám dětem. Oba pracovali do 75 let," dodal syn Bohumil Hruban, který jako lékař v roce 1968 pobíral plat 1300 korun.

Pochutnává si na slanině

Stařenka si nikdy na nic nestěžovala, byla zvyklá na skromné podmínky a dopřávala si až v posledních letech.

„Kolikrát vařila třeba pro patnáct lidí, a to v době, kdy nebyly myčky a byly celkem primitivní podmínky, nikdy jsem přesto neviděl, že by jí to nějak znervózňovalo. Za války jsme žili v Hamrech. Ten, kdo odmítnul pracovat v lese pro Němce, se odtamtud musel vystěhovat. Tatínek měl práci v Prostějově, kam mimochodem denně dojížděl na kole. Vystěhovali nás a tři roky jsme žili u sedláka v Soběsukách, kde byly dost skromné podmínky," řekl syn oslavenkyně.

„Třeba maso bylo obvyklé jen v neděli a svým způsobem se lidé tehdy stravovali velmi racionálně a nejedli žádná nezdravá jídla. Maminka si na těch nezdravých jídlech pochutnává až v poslední době, hlavně jí chutná maso – řízky nebo anglická slanina," vyjmenoval Bohumil Hruban s tím, že jejími koníčky jsou sledování televize, četba novin a životopisů.

„Ráda, když mohla, čítávala monografie o Edvardu Benešovi nebo T. G. Masarykovi," prozradil o mamince, která je babičkou tří vnuků a pěti pravnoučat její syn.

Vzorná tchýně

Věnceslava Hrubanová byla i vzornou tchýní.

„Je to obětavá žena, nejlepší tchýně. Když se nám narodil první syn, ještě jsem studovala, potom jsme stavěli dům a snažili se nám s tchánem pomoct. Pod vajíčka nám vždycky dala ještě kousek másla, abychom ušetřili a navíc mi kolikrát šupla ještě nějaké peníze bokem," přiblížila Jiřina Hrubanová jakou byla oslavenkyně tchýní.

Usměvavou babičku si pochvaluje i personál.

„Je vzornou pacientkou v rámci možností. Dnes ráno nás trošku pozlobila, když si nechtěla nasadit protézu, ale jinak je vzorná a usměvavá," popsala vrchní sestra Naděžda Crhonková. (mag)