Oddaného stoupence prezidenta Hugo Cháveze pozval však už dopoledne na besedu Svaz přátel Latinské Ameriky a Karibiku v Prostějově. Jeho vůdčí osobností je Martin Peč, který je zároveň lídrem Klubu mladých komunistů.

U kavárenského stolku, kde zasedli v oblecích mladí levicoví intelektuálové však měl hlavní slovo právě Victor Hernandez.

„V posledních třinácti letech se na Venezuelu stále častěji zaměřuje pozornost světa a médií. Většinou hovoří o tom, že prezident Chávez je diktátorem a jeho režim lidi poškozuje. To se však dá jednoduše vyvrátit čísly. Před třinácti lety žilo pod hranicí chudoby ve Venezuele sedmdesát procent lidí. Pod hranicí bídy to bylo čtyřiadvacet procent lidí. Dnes je pod hranicí chudoby zhruba dvaadvacet až třiadvacet procent lidí a pod hranicí bídy sedm,“ uvedl velvyslanec. Připomněl také, že za dobu vlády současného prezidenta vzrostl hrubý domácí produkt na trojnásobek.

To vše je ve Venezuele možné díky obrovským zásobám ropy. Díky znárodnění v sedmdesátých letech z ní začal mít zisky i stát a jeho občané. Do té doby totiž žádná z cizích společností neplatila z těžby a zpracování daně.

Vlády podporovaly vedení nadnárodních společností bez ohledu na zájmy vlastních lidí,“ podotkl velvyslanec.

S ropou totiž venezuelské hospodářství stojí a padá Ropná pohádka se před několika lety také na čas zkalila. V roce 2004 totiž přestaly společnosti těžit.

„Ačkoli to byli zaměstnanci státu, přesto vstoupili proti němu do stávky, která trvala dva roky. V tu dobu nevykazovala Venezuela žádný hospodářský růst,“ konstatoval ambasador.

Čeští politici by se mohli učit

Pokud se ale Venezuele podaří konsolidovanou těžbu udržet čeká ji blahobytná budoucnost. Podle mezinárodních odhadů vlastní největší zásoby ropy na světě. Tu v současnosti prodává i Spojeným státům.

Právě ropa je však pro Venezuelu také svým způsobem prokletím.

„Kdo má ropu, ovládá všechno. A proto se Spojené státy americké snaží ovládnout vojensky či politicky nejen Venezuelu, ale i ostatní podobné oblasti,“ myslí si velvyslanec. Otevřenou vojenskou konfrontaci však považuje za málo pravděpodobnou.

„Státy Latinské Ameriky se v poslední době naučily vystupovat jako jeden celek, takže jen blázen by sem vstupoval s vojenskou silou. Ale i blázni žijí na tomto světě,“ podotkl diplomat.

V této souvislosti zmínil i to, že Velká Británie vyslala před několika dny několik svých vojenských plavidel do oblasti Malvín.

„Británie chce válkou v této oblasti vyřešit své obrovské ekonomické problémy,“ míní velvyslanec.

Venezuelské politické zřízení je podle něj jednou z nejvyspělejších demokracií na světě.

„Lidé tu mají nejen možnost politiky zvolit, ale také v polovině jejich volebního období je odvolat. To probíhá tak, že když lidí nejsou spokojeni, shromáždí podpisy pod petici, volební moc posoudí, zda je jich dost a pak vypíše referendum o odvolání politika,“ popsal velvyslanec.

Jednou podle něj jako odpověď na kritiku opozicí vypsal toto referendum sám na sebe přímo Hugo Chavéz. Lid však svého prezidenta podpořil.

I naši politici by se prý mohli od Venezuelanů učit.

„Například jak rozdělovat veřejné finance s ohledem na uspokojení co nejvíce lidí. Nikoli na zalepení státní pokladny škrty a daněmi,“ myslí si Hernandez.

Hovořilo se o ženách i architektuře

Při dotazech na krizi v Evropě prohlásil velvyslanec, že podobnou situaci zná z vlastní zkušenosti.

„V roce 1989 vypukla ve Venezuele nejhorší sociální a ekonomická krize. Sociální bouře tehdy stály tisíce životů. A to všechno přišlo po posledním ekonomickém balíčku Mezinárodního měnového fondu. To co si teď prožíváte vy jsme my zažili před dvaceti třiceti lety. Ostatně sám měnový fond si teď půjčuje od Arabů a to nebude zadarmo. Půjčovat si peníze na řešení dluhové krize povede jenom k hlubší krizi. Tento systém je dekadentní a musí se změnit. Velmi podstatně změnit,“ prohlásil velvyslanec.

Po besedě v přátelském a neformálním duchu čekalo velvyslance ještě přijetí na radnici. Starosta seznámil Victora Hernandeze se systémem správy města.

Velvyslanec byl překvapen množstvím žen v radě i na místostarostenských postech. Později se hovor stočil k ženám všeobecně a přišlo na řadu i umění, zvláště architektura a hudba.

Při zápisu do pamětní knihy osvědčil velvyslanec i svou velmi dobrou znalost češtiny. Okamžitě si totiž všiml, že v nadpisu připravené strany chybí písmeno. Společně se starostou pak obrátili list.