„Jak je toto možné? Nezaměstnaných přibylo, ale v procentech je jich méně i když počet obyvatel je pořád stejný?" ptá se leckdo udiveně při pohledu do tabulek, které včera vydal Úřad práce.

Vysvětlení je jednoduché. Statistici zahrnuli mezi zaměstnané i všechny studenty od patnácti let a důchodce. Ti mají vesměs sice zaručeno živobytí od státu či od rodičů, jejich přítomnost v tabulkách však pomohla poněkud srazit hrozivě rostoucí procenta lidí, kteří přišli o obživu.

Realita je však úplně jiná.

„Ve všech okresech Olomouckého kraje došlo meziměsíčně k nárůstu nezaměstnanosti, který pozorujeme i při srovnání se stejným obdobím loňského roku. To jasně svědčí o nepříznivém trendu, který se poprvé projevil v srpnu loňského roku a v posledních měsících se dále prohlubuje," uvedl analytik olomouckého pracoviště Úřadu práce Jaroslav Mikšaník.

Statistiky nezaměstnanosti v Olomouckém kraji

Zdroj: ÚP ČR

Srovnání 

Sice stále ještě můžeme říkat, že hůř už bylo, ne však o mnoho. Celkový počet nezaměstnaných v kraji se na konci ledna přiblížil k historicky nejvyšší hodnotě nezaměstnanosti, které bylo dosaženo v době vrcholící ekonomické krize v únoru 2010. Tehdy bylo v kraji bez práce téměř pětačtyřicet tisíc lidí," vysvětlil Mikšaník. Nyní hledá v kraji práci čtyřiačtyřicet tisíc lidí.

Na Prostějovsku je však situace ještě horší než před dvěma lety. Tehdy zde hledalo práci 6519 lidí, dnes jich je o dvě stě dva víc.

„Jen" pětatřicet uchazečů na jedno místo

Lépe než tehdy se však na Prostějovsku hledá práce. Koncem února připadalo na jedno volné místo skoro padesát uchazečů, dnes jich je „jen" pětatřicet.

Dobře si v této oblasti stojí Prostějovsko i v krajském srovnání. Pětatřicet lidí na jedno místo je nejlepší hodnota, na Olomoucku, Přerovsku a Šumpersku se o jednu pracovní pozici uchází od šestatřiceti do osmatřiceti zájemců. Obludných rozměrů dosahuje toto číslo na Jesenicku. Tam připadá na jedno místo sto dvaadvacet lidí.

Zhoršující se situaci na trhu práce berou už mnozí nezaměstnaní s černým humorem.

„Praděda přišel v první světové válce o nohu. Zbyla nám po něm doma buřinka a flašinet. Jako děti jsme na něj hráli. Budu se muset podívat, jestli by nepotřeboval opravit," prohlásil s trpkým úsměvem čtyřicetiletý Ladislav, kterému před třemi měsíci skončila výplata podpory. A možná si vlastně ani legraci nedělal.