PAŠIJOVÝ (SVATÝ) TÝDEN

Během svatého nebo také pašijového týdne si křesťané připomínají poslední dny Ježíšova pozemského života, jeho smrt na kříži a vzkříšení.

Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonoční nedělí (letos 4. dubna).

Mezi tradiční lidové zvyky spojené s tímto týdnem patří „odlet zvonů do Říma". Na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do velikonoční bohoslužby.

Místo zvonů se používají dřevěné řehtačky a klapače, na Hané se tento zvyk dodržuje v mnoha vesnicích dodnes.

Strava svatého týdne je skromná, nejí se maso, pouze ryby. Konzumovalo se zelí a hrách, zvláštní význam měly první jarní byliny, z nichž se vařily polévky. Pekly se také jidáše.

Některé dny svatého týdne jsou označeny zvláštním přívlastkem: Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.

ŠKAREDÁ STŘEDA

Na Škaredou středu, uprostřed svatého týdne, podle církevní tradice Jidáš zradil Ježíše a vydal jej rukou velekněží, kteří jej o pár dní později nechali ukřižovat.

Škaredé středě se také říká Sazometná, podle toho, že se v tento den vymetaly komíny.

Podle lidové pověry by se lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce.

ZELENÝ ČTVRTEK

Večer na zelený čtvrtek začíná vrcholná část velikonočních oslav, tzv. velikonoční triduum (třídenní), které zakončí nedělní oslava Ježišova zmrtvýchvstání.

Na Zelený čtvrtek si křesťané připomínají Kristovu poslední večeři, dodržuje se také zvyk mytí nohou starcům při bohoslužbách, které s tím souvisejí.

Pojmenování "zelený" nemá žádnou zelenou symboliku. Vznikl pravděpodobně zkomolením původního německého pojmenování Greindonnerstag, tedy Lkavý čtvrtek. Z přídavného jména grein se stalo časem grün a Lkavý čtvrtek se tak změnil na Zelený.

Při večerních mších na Zelený čtvrtek v římskokatolických kostelech zvoní zvony, které se pak odmlčí až do večerní velikonoční vigilie na Bílou sobotu.

Zvuk zvonů po tu dobu nahrazují "klapači", v mnoha vsích na Hané se tento zvyk obchůzek s řehtačkami a klapačkami stále dodržuje.

VELKÝ PÁTEK

Je to jeden z nejvýznamnějších dní církevního kalendáře. V tento den byl Ježíš Kristus odsouzen a ukřižován.

Věřící by měli dodržovat přísný půst. Neměli by vůbec jíst maso a dosyta se najíst maximálně jen jednou za den.

Na Velký pátek se neslaví mše svatá, nahrazují ji velkopáteční obřady. Nekonají se ani pohřby. 

V poslední době se ujala tradice, že na Velký pátek se papež modlí Křížovou cestu v římském Koloseu.

Nejen na Hané se k tomuto dni váže zvyk, kdy se lidé chodili časně ráno koupat do přírody. Šli se očistit od hříchů a nabrat novou sílu.

Při rituální očistě se skoro vůbec nemluvilo a mělo se spíš v tichosti zpytovat svědomí.

V tento den se také dodržoval přísný zákaz práce na polích, nesmělo se dělat nic s půdou, i to připomínalo utrpení a smrt Ježíše Krista.

BÍLÁ SOBOTA

Je to jediný den v roce, kdy se až do večera nekonají v křesťanských kostelech bohoslužby. Bílá sobota je dnem hlubokého smutku.

Po západu slunce začíná tzv. velikonoční vigilie, večerní bohoslužba v očekávání nedělní oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

V tento čas se do církve křtem také přijímali noví dospělí členové a na sobě přitom měli bílá roucha na znamení nového života. Podle toho se pak i sobotě před Velikonoční nedělí začalo říkat bílá.

Křty dospělých při vigílii na Bílou sobotu jsou stále součástí církevního života. 

NEDĚLE - BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ 

Pro křesťany je to ten nejdůležitější a nejslavnostnější den v roce, významnější než Vánoce.

Ukřižovaný Ježíš Kristus je už v tuto dobu opět mezi námi. Velikonoční neděle je ve znamení radosti, oslavy Ježíšova vzkříšení.  

Končí také čtyřicetidenní půst a lidé se mohou pořádně najíst.

Po zimě na vsích jídla moc nebylo, přesto se však ze zbylých zásob udělala často velká hostina.

Společné setkání u bohatě prostřeného stolu je tradiční součástí nedělních velikonočních oslav.

Unikát: hanácké Ježíšovy matičky

Velikonoční průvod, který se dříve udržoval ve více obcích v okolí Olomouce, v současnosti je pravidelně k vidění v Bohuňovicích a Bělkovicích.
Ježíškovy matičky ve velikonočním procesí představují Pannu Marii.

Průvod Ježíšových Matiček z Bělkovic do Dolan Průvod Ježíšových Matiček z Bělkovic do Dolan Zdroj: DENÍK/Lucie BukvováV Bělkovicích-Lašťanech a Bohuňovicích jdou v sobotu odpoledne dvě dívky doprovázené dvěma mládenci v průvodu obcí ke kostelu. Na sobě mají typický úbor, který se skládá z bílého šátku a černých šatů.

Bělkovická oslava se drží původního slavnostního hanáckého kroje, matičky z Bohuňovic mají šaty jednodušší.

Po mši v kostele žádají o vydání Ježíše Krista za symbolických třicet stříbrných.

Kněz jim dá kříž či sošku Ježíše Krista a svícen, a po mši pokračují tichým průvodem, většinou do kulturního zařízení nebo školy, kde kříž připravují na nedělní ranní vzkříšení.

V neděli ráno jsou pak oděné do černého šátku a bílých šatů na znamení, že Ježíš vstal z mrtvých.

Průvody nebo procesí matiček z Lašťan a částí Bohuňovic Moravské Loděnice a Trusovice směřují každoročně na Bílou sobotu a Velikonoční neděli do bohuňovického kostela, matičky z Bělkovic chodí do kostela v Dolanech.

VELIKONOČNÍ PONDĚLÍ

S církevní věroukou už tento den nemá nic společného, jde o nenáboženskou lidovou tradici. Velikonoční pondělí již není součástí Svatého týdne.

Chlapci s pomlázkou obcházejí dívky, které pro ně mají za vymrskání připravenou odměnu kraslice, které byly zdobené nejrůznějšími náročnými technikami.

Na Hané se v některých obcích dodržovala ještě úterní „oplácečka", kdy se dívky chopily tatarů a obcházely hochy.