Je to příběh téměř neuvěřitelný. U bankomatu v Kauflandu jsem si vyzvedával peníze. U sebe vozík s nákupem a už jsem myslel na to, jak být z chrámu konzumu co nejdříve doma u těch, které mám rád. Z přístroje vyjela karta a já celý spokojený, že už něco mám, jsem ji zastrčil do peněženky a jal se skládat věci do krabice. Až teprve v autě na setmělé silnici mi došlo: „Kde mám ty peníze? Že já je tam nechal?" loučil jsem se v duchu s několika stokorunami, které představovaly odměnu za celodenní práci.

Jenže neuvěřitelné se stalo skutkem. Za několik dní zazvonil telefon: „Tady klientské centrum České spořitelny. Mohl byste mi říci něco o vašem pátečním výběru z bankomatu?" „No, ano, vlastně jsem ani nic nevybral…" a převyprávěl jsem svůj příběh.

Další slova ze sluchátka mi doslova vyrazila dech: „Klient, který šel vybírat po vás, vrátil peníze na pobočce, a tak vám je můžeme připsat zpátky na účet." Nechtělo se mi věřit, že jsou ještě takoví lidé, kterým když se dostanou do ruky peníze, o kterých neví, komu patří, tak je vrátí. A navíc když kvůli tomu musí někam jít, čekat u okýnka a něco vyřizovat.

Paní z klientského centra byla neoblomná a nechtěla mi říct, kdo je ten neznámý poctivec.

„Je to ochrana soukromí klientů a jejich osobní data v žádném případě sdělovat nesmíme. To chápete." Chápal jsem. A chápu také, že není možné poslat přes spořitelnu neznámému dobrodinci alespoň poděkování. Spořitelna není pošta.

Tak tedy alespoň takto: „Vážený neznámý kliente. Děkuji Vám nejen za vrácení peněz, ale hlavně za ten dobrý pocit z toho, že jsou ještě lidé poctiví. A také za naději. Za naději, že svět přeci jen není tak špatný a třeba bude ještě lepší."

Co možná nevíte

Když jsem pátral po tom, co a jak, zarazilo mě několik věcí. Jednak, že jsem zřejmě nebyl sám, komu paní z klientského centra volala podobnou zprávu, a také to, že peníze čekaly ve štěrbině bankomatu, než přijde někdo další. Byl jsem totiž několik minut v těsné blízkosti bankomatu a za tu dobu k němu nikdo nepřišel. Myslel jsem proto, že prostě zajely zpět.

„Vydání hotovosti oznamuje bankomat zvukovým a světelným upozorněním. Světlo bliká u štěrbiny, odkud vyjíždí hotovost, a bankomat pípá. V případě, že klient na tento zvukový signál nereaguje, peníze si z bankomatu neodebere a odejde, zůstanou nadále v přihrádce bankomatu a zpět již nezajedou," upozorňuje mluvčí České spořitelny Jan Holinka. No jo, když je člověk otočený zády, světlo nevidí a pípání vedle několika supermarketových pokladen také nezaregistruje.

Podobných nešťastníků, jakým jsem se stal v pátek já, je prý poměrně hodně. Poctivců, kteří nalezené peníze vrátí, je sice už méně, ale vyskytují se také.

„K situaci, kdy klient zapomene odebrat vybrané peníze z některého z našich bankomatů, dochází několikrát denně. Takovým klientům vždy doporučujeme, aby sepsali v pobočce podání – reklamaci, čímž se ulehčí identifikace případně vrácené hotovosti. Poměrně často totiž hotovost vrátí následující klient na přepážce pobočky. Podle evidovaného podání lze pak celkem jednoduše prokázat, komu vrácená hotovost patří. Odebráním cizí hotovosti a jejím ponecháním je navíc naplněna skutková podstata trestného činu krádeže," podotkl Holinka. (pam)