Hostina

Kdybychom nahlédli hospodyňkám pod pokličky, ucítili bychom nejspíš čočku a z trouby by voněly houby. Jako první se jedla oplatka s medem či kousek chleba, pokračovalo se hrachovou či rybí polévkou a pak následoval hlavní chod takzvaný Kuba. Uvařená byla i hrachová nebo jáhlová kaše. Nakonec spolustolovníci ochutnávali sušené ovoce nebo ořechy. Pil se čaj nebo někde dokonce měli například punč nebo pálenku. I když, v ten den se alkohol pít nesměl.

Štědrovečerní večeře

Začínalo se modlitbou a vzpomínkou na mrtvé, samotná večeře se pak skládala z několika chodů. Většinou bylo k vidění i ochutnání alespoň v symbolické rovině všechno z úrody toho roku. Od stolu nesměl nikdo odcházet, pro příští rok by to totiž mohlo symbolizovat, že by se už znovu nemuseli všichni společně shledat. I proto byly někdy jídla blízko stolu, aby se pro ně nemusel nikdo zvedat.

AUDIO: Krásná vánoční píseň Nad Betlémem hvězda stoji v podání Hanácké mozeke Litovel


Smažená ryba a bramborový salát

Ryba s bramborovým salátem se na slavnostní tabuli dostala až koncem 19. století. Patrně to souviselo s tím, že ryba byla špatně dostupná a hlavně, lidé ji považovali za postní jídlo. Na stůl, kde převažoval rozmanitý výběr pokrmů, se tak moc nehodila. V jídelníčku začala dominantně převládat hlavně v období světových válek, kdy byl nedostatek masa. Bramborový salát se začal připravovat až po druhé světové válce.

Místo stromečku betlém

Namísto stromečku dříve domácnosti zdobily betlémy. Jejich tradice pochází už ze 13. století, kdy František z Assisi vytvořil první svatostánek. Později se z toho stal zvyk, symbolizující narození Ježíše Krista, který se přenesl do kostelů. Vánoční strom se pak poprvé objevil někdy začátkem 19. století a pocházel z německých zemí. Nejprve byl zavěšený od stropu dolů a až později, jej lidé umísťovali na podlahu, do stojanu.

Zvyky

Na Štědrý den rodiny nezapomínaly ani na tradiční zvyky a některé dodržujeme ještě dnes. Třeba krájení jablíčka, pouštění lodiček, házení střevícem nebo lití olova. Na Hané byl častý zvyk, že se do dvanácti misek dala cibule se solí a trochou vody. Po pár dnech se věštilo, jestli bude ten který měsíc suchý nebo mokrý. Věštby a pověry často směřovali k zemědělství a úrodě.

Koledování

Koledovalo se od Štědrého dne až do Tří králů a proslulá byla hlavně svatoštěpánská koleda 26. prosince. Lidé chodili dům od domu, vymysleli si nějakou divadelní scénku, zpívali koledy a za to také dostali nějaký peníz nebo třeba kus vánočky. Mládenci byli vyvázáni ze služby, dostávali výslužku, a mohli do konce roku mít, dnes bychom řekli, dovolenou. Koledovali i kostelníci, kantoři, všichni, kteří si chtěli ke svému platu trochu přilepšit.

Nadílka

Dárky, které se nadělovaly o vánočních svátcích byly symbolem míru, lásky a přátelství. Byla to tradice, kdy lidé měli potřebu někoho na Štědrý den obdarovávat. Oproti dárkům, které dostávají děti dnes, jejich předci v minulosti dostávaly hodně symbolických dárků, většinou to byla jablíčka a ořechy. Občas pod stromečkem našli drobnou dřevěnou hračku a ve výjimečných případech i oděv, který byl potřeba.

Vánoční písně

Vánoční koledy byly velmi rozšířené. Souvisely s obchůzkami, při kterých koledníci chodili ve vesnici dům od domu, lidem zpívali, hráli divadelní scénky. Za to pak dostali peníze nebo třeba nějakou sladkost. Až později se písně oddělily a lidé si je začali zpívat i samostatně. Třeba slavná píseň Narodil se Kristus Pán je ze 13. století a Nesem Vám noviny ze 16. století.

Vánoční cukroví

Vánoční pečivo, jak cukroví také někdy říkáme, je součástí vánočních svátků už od středověku, jen nebylo tak zdobené. Krášlit se začalo zhruba v 19. století. Hlavně se pekl obyčejný perník, cukroví, jak jej známe, hospodyňky vyráběly až mnohem později.

Zlaté prasátko

V obýváku otevřené okno a zlaté prasátko jsme v dětství netrpělivě vyhlíželi asi všichni. Původ zvyku pochází pravděpodobně z předkřesťanské doby a souvisí s prasetem jako symbolem Slunce. V dnešní době je spíše taková povídačka pro děti, aby vydržely celodenní půst, a následně se jim pak zjeví jako odměna zlaté prasátko.

Zdroj: Josef Urban, etnolog Regionálního pracoviště pro tradiční lidovou kulturu při Vlastivědném muzeu v Olomouci.