Osud však Horáka zavál nakonec do Prostějova, kde se v roce 1894 ujal redakce Hlasů z Hané. „Od roku 1895 vyučoval také ruskému jazyku na Měšťanské vyšší obchodní škole, dnešní Obchodní akademii," uvedla další z oborů Horákovy působnosti historička Marie Dokoupilová.Václav Horák

Václav Horák však nakonec nezůstal ani novinářem, ani pedagogem. V roce 1900 získal s podporou městské rady knihtiskařskou koncesi a redaktorské řemeslo pověsil na hřebíček. S Hlasy z Hané se však nerozloučil úplně, od roku 1901 se tiskly právě v jeho podniku, který tehdy sídlil v jednom z domů na místě dnešní radnice. Městská rada se rozhodla zřejmě využít jeho zkušeností z předchozího zaměstnání.

„Stálým denním stykem s tiskárnami v příčině úpravy listu, ceny tisku, vydáváním samostatných publikací získal jsem si též potřebnou znalost odbornou," vysvětloval měšťanostům Václav Horák ve své žádosti o tiskařskou licenci.

Tiskárnu měl doma

V souvislosti s budováním nové radnice, kdy byla stržena i stará kasárna, ve kterých tiskárna sídlila přenesl Václav Horák závod do svého vlastního domu. Ten stojí na náměstí dodnes a Prostějované jej dobře znají pod přízviskem U měsíčka.

„Tehdy došlo také k rozšíření podniku. Vedení se ujal sazeč Josef Šindler, který pak stál v jejím čele osmatřicet let. Za jeho působení se zde tiskly nejen Hlasy z Hané, ale také další časopisy, jako Hlas lidu, Pokrok a mnoho dalších. K produkci tiskárny patřily i knižní kalendáře či pohlednice. Po první světové válce se specializovala na bibliofilské tisky, obrázková díla a soukromé tisky v Prvotřídní úpravě," líčila Dokoupilová.

Majitel Václav Horák dbal na to, aby jeho závod byl vždy vybaven tou nejmodernější technikou umožňující ty nejnáročnější tiskařské práce.

První cena

Po smrti Václava Horáka 4. června roku 1931 zdědila tiskárnu jeho žena Gabriela, která byla ostatně už od roku 1919 spolumaji­telkou. I po odchodu zakladatele si podnik uchoval vysokou úroveň a to zejména díky odbornému vedení Josefa Šindlera. Koncem třicátých let putovala do Horákovy tiskárny také první cena za nejlepší bibliofilský tisk, který komise vybrala v konkurenci dalších deseti pražských tiskařů.

Po roce 1948 se tiskárna dostala do národní správy a čekalo ji sloučení s ostatními prostějovskými podniky.