V roli „informátorky" turistického centra: Měla jsem štěstí na milé návštěvníky

Kolem patnácti tisíc lidí ročně zavítá na plumlovský zámek.

Já ovšem pro tentokrát na žádnou prohlídku nemířím. Zůstávám hned u vchodu do zámeckého areálu „pracovat" v tamním turistickém informačním centru. Jiří Trunda, zdejší pracovník, a průvodkyně Ria Klementová už mě očekávají.

Vyměníme si pár informací a přicházejí první návštěvníci. Především se usmívám a ptám se, co potřebují. Stejně nevím, kde bych hledala pohledy, mapky a další drobnosti. Naštěstí jsou věci vystavené ve vitrínách i na zdi.

„Chtěli bychom magnetky," shodli se postarší manželé z Ostravy, jež jsou ubytovaní nedaleko v lázeňském městečku Slatinice. Pak si vyberou ještě další, protože se jim zdají pěknější, a navíc kupuje paní náušnice pro kamarádku. Přicházejí za nimi kamarádi a také oni si magnety koupí. To bylo jednoduché, říkám si, šťastná, že centrum udělalo obchod. Návštěvníci se loučí a Jiří Trunda mi sděluje zajímavosti o provozu.

„Otevřeno máme od června do září od půl desáté do šesti odpoledne denně kromě pondělí. V dubnu a říjnu jen o víkendech a ve svátky." V centru nabízejí průvodcovské služby, je tu pokladna zdejšího zámku a prodávají tady lístky i na další kulturní akce. Pracovník infocentra má na starosti samotný provoz, průvodce a propagaci zámku přes sociální sítě.

„Hodně obsluhujeme i cyklisty, kteří se ptají na cyklomapy a výlety do okolí. Doporučujeme jim obvykle nedaleké Čechy pod Kosířem a nebo Boskovice, protože tam jsou krásné zámky. Lidé přímo u zámku obvykle informační centrum nečekají, zprvu se domnívají se, že je tu jen pokladna, a tak z toho pak mají radost," dodal Jiří Trunda.

Přichází další paní, která si žádá speciální turistickou známku ve tvaru erbu za třicet korun.

„Nechcete ještě něco dalšího? Nabízíme třeba pěkné pohledy", ptám se. „Nene, my už tady nedávno byli, ale já jsem si tu známku zapomněla koupit. Máme doma takový velký štít, na který si všechno z výletů dáváme a tahle by nám chyběla. Jsme od Vyškova, jedeme jen okolo, tak jsme se zastavili," usmívá se turistka.

Do místnosti vhopsají dva malí kluci v kšiltovkách.

„Chtěli by na pohádkovou trasu zámkem," mluví za ně babička, která je s dědečkem doprovází. Prarodiče jsou ze Stražiska, vnoučci přijeli na prázdniny až z Prahy. Prodávám vstupenky a ptám se, kluků, jestli se do zámku těší. „Hlavně na ty pohádkové bytosti," odpovídá jeden.

Odcházejí a brzy je nahradí další návštěvníci. Někteří chtějí ukázat na mapě, jak se dostat do dalšího místa výletu, jiní kupují pohledy, nebo se jen tak podívají, co centrum nabízí. Někdo se ptá na program v dalších dnech, ale tady musí za mě „zaskočit" vedoucí centra.

„Plumlov láká na konci srpna na baletní galavečer a v září na vojenskou historickou akci i vinobraní. „Na tyhle akce sem obvykle přicházejí lidé ze vzdálenějších míst. Myslíme si, že je to škoda. Naši místní často ani nevědí, že tu máme tak zajímavý program," posteskla si průvodkyně Ria.

Práce se mi nezdá složitá, ale Jiří Trunda tu je bez přestávky několik měsíců a už sní o dovolené. A měla jsem podle jeho názoru také štěstí na milé lidi.

„Stává se, že přijde někdo nepříjemný, kdo si chce na nás zchladit žáhu. To pak musíme vydržet, ale často to není jednoduché," popisuje.

Zahraniční návštěvník v době mé „práce" nepřišel žádný. Nemusela jsem aspoň lovit v paměti anglická nebo jiná slovíčka. „Chodí sem právě anglicky mluvící cizinci, nebo Poláci," zamyslel se Jiří Trunda.

„A máme radost z toho, že cizinců rok od roku přibývá," dodal.

Pomalu se svými „novými" kolegy loučím a uvažuji nad tím, že se mi role pracovnice turistické informační kanceláře docela líbila. Měla jsem to navíc opravdu snadné: k ruce Jiřího Trundu i průvodkyni Riu, kteří mi ochotně ukazovali, co kde je, vypomohli, když jsme nevěděla. Myslím, že kdybych byla v centru sama, bylo by to horší.