Vystavujete obdivuhodné množství rádií. Jsou všechna vaše?

Jistě. Ostatně na výstavě je pouze zlomek mé sbírky. Nemám to přesně spočítané, ale podařilo se mi získat kolem tisícovky rádií. V počáteční euforii jsem bral všechny, co mi kdo nabídl. Teď mám ale problém, kam je dát. Navíc jsem při chystání výstavy zjistil, že většinu přístrojů vlastním víckrát, některé dokonce desetkrát. A tak jsem nedávno sto padesát přístrojů spálil.

Jak jste se k tomuto koníčku dostal?

Třicet let sbírám motoveterány. Pracoval jsem jako zedník a jak to jen šlo, chodil jsem po fuškách a vydělané peníze strkal převážně do motorek. Postupně jsem se začal specializovat na motorky Harley-Davidson, sbírka se pěkně rozrostla, ale motorky mě časem přestaly bavit. Přitom jsem párkrát navštívil lidi, kteří sbírali jak rádia, tak veterány.

Asi před deseti lety jsem od nich získal několik prvních kousků. Zlom nastal v momentě, kdy jsem si řekl, že posbírám celou řadu rádií vyrobených firmou Tesla. Tato značka byla u nás nejběžnější a zároveň i nejlevnější. Přístroje se daly sehnat za dvacet, padesát korun, ale někdy i zadarmo. Všechny Tesly od roku 1950 až do roku 1989 se mi podařilo dát dohromady během tří let. Teprve poté jsem přešel na předválečná rádia dalších značek.

Jak vaše sbírka vznikala?

Po rádiích jsem pátral všude, kde se něco starého vyhazovalo. Jezdil jsem na burzy po celé republice, ale i do Holandska, Německa, Polska, Maďarska, Rakouska a dalších zemí. Za těch několik let jsem v rádiích postupně utopil sedm harleyů, což je dost přes milion korun.

Jak se na to dívá vaše rodina?

Žena to zpočátku nesla těžce. Říkala, že motorky ji sice vadily, ale když jsem začal sbírat rádia, tak ještě ráda vzpomínala na dobu, kdy jsem sbíral jenom je. Doma mám rádia nacpaná v garáži, ve sklepě, musíme chodit uličkami a stejně o rádia všude zakopáváme.

Jsou vystavená rádia funkční?

Devadesát procent rádií na výstavě stále hraje. To mě fascinuje, jak kvalitně musely být tyto přístroje udělané, že některá i po více jak sedmdesáti letech stále fungují. Však také poslech rádia byl ve své době hotový svátek, někteří lidé poslouchali rádio pravidelně jen v neděli. Není se co divit, vždyť tyto přístroje byly i v těch nejbohatších domácnostech pečlivě oprašovány, neboť ve své době stály hotové mění. Dnes se i ty nejluxusnější a nejvzácnější kousky dají pořídit do patnácti tisíc korun.

Na výstavě zaujme i gramofon His Master Voice, kterému vévodí roztomilý bílý psík přímo na desce. Jak jste jej získal?

Poprvé jsem ho spatřil u jednoho sběratele v Holandsku. On ho ale nechtěl za nic na světě prodat ani vyměnit. Je to skutečná vzácnost. A tak jsem se musel hodně pídit všude po světě, než se mi ho letos podařilo získat od jednoho staršího pána. Bylo to na burze opět v Holandsku a splnil se mi tím letitý sen.

SOUVISEJÍCÍ VČETNĚ FOTOGALERIE: Špalíček zdobí radia par excellence. Podívejte se