Jak se vám líbí nápad organizátorů pozvat na letošní sympozium bývalé žáky Vladimíra Preclíka?

Vzhledem k tomu, že tady jsou spolužáci, se kterými jsem se i jedenáct let neviděl, tak možnost se s nimi sejít je dobrá. I po profesionální stránce si můžeme mezi sebou hodně říct.

I pro diváky to bude zajímavé. Uvidí na jednom místě vývoj žáků jedné třídy. Mají možnost sledovat jakou cestu jsme od školy ušli. Kam jsme se dostali a zároveň různorodost mezi námi.

I po zkušenostech s mými studenty v Olomouci, musím konstatovat, že tady je to tak, že se všichni věnujeme sochařině. Nikdo z nás se nezačal věnovat například z finančních důvodů jiné profesi.

Je dobře, že se věnujeme umění a také to svědčí o dobrém výběru naší třídy a atmosféře, kterou jsme na škole zažili při studiu. Fungovala u nás zdravá rivalita, kdy jsme chtěli něco dokázat. Nebyla to řevnivost, kdy by jsme se nějak podráželi, ale tvůrčí atmosféra.

Někteří vaši kolegové si přivezli do Prostějova rozpracované dílo. Co vy, stihnete to?

Musím (smích). Měli jsme možnost si to předpřipravit. Ale já jsem toho nevyužil, protože převozem by se mohl ornament na sloupu poškodit. A také si chci prožít atmosféru v tomto prostředí i s kolegy.

Proč jste si vybral právě sloup pokrytý ornamenty?

Delší dobu zabývám ornamentem, který se opakuje i na větší ploše. Vytvářím tiskátka, kterými tisknu, mám i obrazy, potisknuté ornamenty.

Vytvořil jsem řadu sloupů, kdy tiskátko je po obvodě sloupu a na celé ploše, kdyby se valilo tak by mohlo tisknout.

První sloup vznikl na sympoziu na Brněnské přehradě, kde měl sloup tisknout do písku, ale z nedostatku času se to nestihlo. Sloupy jsou tiskátka, která tisknout nebudou.

Jak jste na toto téma přišel?

Moje vlastní inspirace vychází z toho, že po dobu studií jsem chodil dělat podklady pro tisk. Tiskařská technika nebyla tam kde je dnes, takže v tiskárně byly různé problémy jako že se stírala barva. Problém byl jak vlastně nastavit rotační válce na správný tisk, aby dopadl co nejlépe.

Je to směr, jak sochu posunout jinam. Na této cestě pokračuji do teď. Dělám i jiné věci, ale pro toto sympozium jsem si vybral sloup s ornamenty vystupujícím z kmenu.

Ornamenty jsou z jednoho kusu jako sloup nebo je nalepujete?

Řeším to sochařsky, protože celý objekt je sochařská záležitost, takže výsledek je z jednoho kusu. Začínám s elektrickými nástroji, nakonec skončím s dlátem v ruce. Nechci nalepovat ornamenty na válec.

Jak bude výsledný reliéf vypadat?

Zatím zkouším a hledám. Nejdřív dokončím válec. Snažím se v Prostějově najít inspiraci. Díval jsem se na Národní dům, kde je několik struktur a také byl jsem se podívat na zámku. Po večerech si kreslím návrhy struktur. Hledám cestu, aby výsledek měl spojitost s místem.

Jak vzpomínáte na Vladimíra Preclíka?

Společně s bratrem jsme se s ním znali i před školou, kdy jsme pro něj realizovali některé sochy. Poznali jsme ho z té dobré i horší stránky.

Měl vlastní vizi, kterou pak uskutečnil. Na škole se pak musel přizpůsobit jednak školním pravidlům a pak i různým názorům dalších lidí, kteří s ním ne vždy souhlasili.

Jak vycházíte s bratrem Tomášem, který je také sochař a je v Prostějově?

To se nedá popsat. Protože jsme jednovaječná dvojčata vycházíme spolu mnohem lépe než sourozenci. Nefunguje u nás rivalita, spíš naopak. Jeho úspěch mě těší a inspiruje a stejně tak to vnímá on.

Měli jsme společný ateliér v Brně. Ale přestěhoval jsem se do Otrokovic, tak jsem si odvezl i půlku ateliéru. Z Otrokovic také dojíždím skoro každý den do Olomouce.