Původním impulzem byla dávno promlčená loupež.

"Ona ta historie sahá mnohem dál do minulosti. Všechno začalo v roce 1967, kdy se vydala pivínská omladina do sousedních Vřesovic na ostatkovou zábavu. Měli tam v Orlovně u stropu pověšené Vřesovské hanácké právo. Pivínská parta dostala nápad, že jim právo ukradne…," líčí dávnou historku Jiří Vrba, zakládající člen Větřáku, jenž je v současnosti emeritním prezidentem společnosti.

Loupež se vydařila a právo doputovalo přes pole do Pivína.

"Tehdy se konala v hospodě na sále členská výroční schůze družstva. Omladina přišla s právem a pověsila ho pod strop. Všichni měli radost," usmívá se i po letech Vrba a dodává: "Následně se právo schovalo a došlo k dohodě, že se příští rok v Pivíně uskuteční ostatke. Zcizení práva vyšetřoval i tehdejší Sbor národní bezpečnosti. Vřesovčáci chtěli právo získat zpět, ale nikdy se jim to nepodařilo."

Premiérová akce dnešního Větřáku, se tedy uskutečnila již v roce 1968.

"Tehdy to bylo pod hlavičkou Československého svazu mládeže (ČSM). Kdo chtěl něco v té době dělat, musel být někde organizovaný. Pořádající chasa ale byla složena ze všech mladých, bez rozdílu třídního původu, nebylo podmínkou být členem ČSM," vysvětluje Vrba a doplnil: "Od toho roku se pravidelně v Pivíně slaví ostatky čtyři dny v kuse. Vládu nad obcí dostává od starosty chasa. Po dědině chodí průvod s medvědem a právem. Na závěr se pochovává Barborka basa."

Název přišel jako blesk z čistého nebe. Zakladatelům ho vnukl hospodský.

"Po revoluci a rozpadu Socialistického svazu mládeže (SSM) hrozilo nebezpečí, že ostatková tradice zanikne. V prosinci 1991 se nás sešlo pět kluků v hospodě. Byli to Franta Sedlák, Mojmír Filka, Tomáš Nedbal, Jarek Hýžďal a já. Domluvili jsme, že založíme divadelní spolek, abychom mohli dělat ostatky," vzpomíná Vrba a s úsměvem doplňuje: "Přemýšleli jsme ale jako ho nazvat. V tom přišel ke stolu hospodský a říká: ´chlapci já vám zapnu ten větřák´ a vypínačem roztočil starý ventilátor. Název společnosti byl rázem na světě!"

Jméno bylo jednohlasně schváleno i z dalšího důvodu.

"Nad Pivínem směrem ke Skalce stával starý větrný mlýn, kterému se říkalo právě Větřák. Dnes už neexistuje, 8. května 1945 dostal na konci války zásah granátem a mlýn vyhořel," říká dále Jiří Vrba.

Sklony k recesi mají zakladatelé v krvi odjakživa.

"Hned v hospodě jsme si rozdělili funkce. Potřebovali jsme nějakého vedoucího. V duchu tehdejší doby, kdy každá nová firma měla v čele prezidenta, jsem se pasoval prezidentem Divadelní společnosti Větřák," culí se Vrba a pokračuje: "Začali jsme ostatkama a vymýšleli další akce. Stavěli jsme májku, začali hrát divadlo, zkrátka jsme se začali věnovat veškerým kulturním aktivitám. Ostatky s námi jedou od roku 1968."

V čele Větřáku vydržel prezident až do roku 2016.

"Museli jsme předat otěže mladší generaci. Současným prezidentem je Václav Horák, já už jsem pouze emeritním," uzavírá pivínský rodák a patriot.