V Keni jste již měsíc, co se u vás od příjezdu změnilo?Příprava jídla venku na ohništi

Musela jsem si zvyknout na změnu klimatu a vysoké teploty. Naštěstí teď, v období dešťů, bývá občas i příjemných 25 stupňů. Kromě počasí pro mě taky bylo trošku náročnější přizpůsobit se rozdílným podmínkám pro hygienu, jako je absence sprchy a splachovací toalety. Ale i na to si člověk časem přivykne. I když pravdou je, že všechny hygienické úkony před spaním raději absolvuji ještě za denního světla, protože je tak menší šance potkat se se šváby a jiným hmyzem, který se na suchém záchodě a v koupelně vyskytuje.

Největší problém mi dělá zvyknout si na to, že slunce tu každý den vychází zhruba v sedm hodin a zapadá taktéž kolem sedmé hodiny, takže každý den máme pouze dvanáct hodin světla.

Ačkoliv je stále hodně věcí, které mě dokážou překvapit, začala jsem také spoustu jiných věcí brát jako realitu této země. Je tak pro mě například těžší přemýšlet nad tím, co bych měla vyfotit, aby to pro rodinu, přátele i další lidi u nás bylo zajímavé.

Jak vypadá váš obyčejný den?

Po snídani skládající se z chleba, který je v Keni k dostání pouze toustový, arašídového másla a marmelády, k němuž upíjím keňský čaj s limetkou a třtinovým cukrem, většinou vyrážím do terénu. Někdy pouze na nákup do nedalekého města, jindy na celodenní výlet či za prací na školy, které jsou však nyní už dva týdny zavřené.

Měla jsem možnost navštívit prales na vrcholku hory Ramogi, odkud na území Keni ze Súdánu přes Ugandu přišli zakladatelé kmene Luo, který v této oblasti žije. Také jsem viděla několik rybářů a jejich úlovky v městečku Usenge u Viktoriina jezera, odkud každý den vyráží trajekt na nedaleký ostrov Mageta.

Kromě výletů jsem měla možnost zúčastnit se zasedání několika skupin místních žen. Jedna z těchto skupin se kromě drobného podnikání, jako je prodej vypěstovaných surovin na trhu, zabývá i pomoci dětem a dospělým, jež mají problémy s písečnou blechou. Jedná se parazit žijící v zemi, který na nohou či rukou napadeného člověka způsobuje bolestivé vředy a zčernání kůže. Další skupina žen se zase věnuje chovu drůbeže.

Když se vrátím z terénu, čekají mě, stejně jako většinu lidí na celém světě, klasické domácí práce jako praní, uklízení a vaření. Jakmile zapadne slunce, snažím se kvůli komárům moc nevycházet z domu. Po setmění se totiž začínají objevovat i komáři, kteří přenášejí malárii, proto spím pod moskytiérou. Je to chemicky ošetřená síť, která chrání před komáry a jiným hmyzem.

Zmínila jste, že je v Keni k dostání pouze toustový chleba. Je ještě něco, co vám zde oproti Česku chybí?

Keňané, stejně jako Uganďané, nepoužívají téměř žádné koření, pouze sůl. Když jsem byla v supermarketu na obhlídce toho, co je k dostání, zjistila jsem, že za černý pepř si pěkně připlatím, stejně jako třeba za mletou papriku, kterou bych chtěla použít do guláše, abych mohla pro svou hostitelskou rodinu připravit i něco typicky českého. Kromě toho jsou zde velmi drahé mléčné výrobky, konkrétně tvrdé sýry, kdy se jejich ceny pohybují od 40 korun za 100 gramů a výše. Jsou tu k sehnání například i jogurty, ale jejich konzistence odpovídá nejlevnějším jogurtům u nás, a pokud si koupíte jogurt ovocný, tak ten mnohdy ovoce neviděl ani z jedoucího rychlíku. Taky mi tu chybí maso, ale dobrovolně jsem se ho vzdala poté, co jsem viděla, jak se zde uchovává. Někdy na slunci, jindy v uzavřené místnosti, ale bez chlazení a mnohdy je na něm spousta much. Stejně jako na rybách, které můžete na tržnici koupit.

Jaké jsou vaše plány na zbývající pobyt v Keni?

V první řadě mám úkoly od organizace ShineBean, přes kterou tady v Keni působím. Jakmile v květnu opět otevřou školy, které teď mají měsíc prázdniny, chceme se věnovat výuce dětí v globálním rozvojovém vzdělání na partnerských školách. Budeme s nimi jednak probírat kulturu, zvyklosti, jídlo, přírodu a známé osobnosti Keni, na druhé straně také informace o České republice a naší kultuře a známých osobnostech. Kromě toho se chci také zabývat výzkumem ke své diplomové práci, která se zabývá školními zahradami a jejich vlivem na životy místních.

Ke konci svého pobytu plánuji také vyrazit na větší výlety. Nejvíc se těším do Mombasy, což je přístavní město u indického oceánu a kromě nádherných fotek bílých pláží a modrého oceánu nabízí návštěvu mořského národního parku či tržnic s místními výrobky, a to od korálkových náramků přes ručně zdobené nádobí až po pestrobarevné látky. A v neposlední řadě se též chystám navštívit národní park v Nairobi, který je jedním z nejstarších národních parků v Keni, a kde na menším prostoru najdete v podstatě všechna nejznámější zvířata od lvů přes žirafy a zebry až po antilopy.

Autoři: HANA MASAŘÍKOVÁ, MARCELA KREJČÍ