Jana Rozehnalová také přibližuje aktivity centra, které vzniklo loni v říjnu. Ještě dříve ovšem začalo působit ve Vrahovicích občanské sdružení Žebřík, které poskytuje cizincům například poradenství či kurzy češtiny. Mozaika působí právě pod společností Žebřík.

Ze všeho nejdříve by mě zajímalo, kolik žije na Prostějovsku lidí z ciziny? A jsou v tomhle směru nějaká specifika? Například v Krnově bývala silná řecká komunita…Jana Rozehnalová, vedoucí multikulturního centra

Na Prostějovsku je asi 1400 cizinců. Většina z nich zde má trvalý pobyt. Nejvíce jsou zde Slováci, Ukrajinci nebo Vietnamci. Lidí těchto tří národností jsou v okrese stovky. Potom jde spíše o desítky, například u Moldavanů, Poláků a Rusů. Setkáváme se zde ale i s lidmi z Argentiny, Mexika, Kolumbie nebo Japonska.

Celkově ale žádné zvláštnosti tu moc nejsou, pouze je zde více žen ukrajinské národnosti než mužů. Jinde je to naopak. Je tomu tak kvůli tomu, že pracovaly v OP a po jeho krachu tu už zůstaly. Poslední dobou ale lidé cizích národností na Prostějovsko nemíří. Od roku 2008, kdy začala ekonomická recese, zaznamenáváme jen velmi mírný nárůst počtu cizinců nejen na Prostějovsku, ale i v celé České republice.

Jak vnímají Prostějované nově příchozí lidi z jiných zemí? Mají k nim třeba nějaké předsudky? A funguje to třeba i naopak?

Určitě ano, ale nějak moc to nezkoumáme. Psala jsem o tom ale svého času diplomovou práci. Konkrétně o Ukrajincích a jejich životě v Prostějově. Ptala jsem se lidí z Ukrajiny a někteří mi potvrdili, že je část lidí hůř přijímá. Dalšímu člověku, také ze země bývalého Sovětského svazu, řekl starší člověk na zastávce „Vás tu nemáme rádi, okupovali jste nás." Také na pracovištích se někdy cizinci setkávají s přezíravým chováním českých kolegů. Někteří nově příchozí lidé ze zahraničí mají ale také předsudky, jiní ale už z dřívějška přátele z Čech. Je to různé.

Co nejvíce potřebují cizinci, kteří chtějí žít v Česku? Co je pro ně největší problém?

Jednoznačně čeština. Bez jazyka se nedokážou vůbec integrovat. Dělávali jsme a stále v menším děláme kurzy češtiny. Také děti cizinců mají handicap, protože se u nich doma mluví např. ukrajinsky, přes satelit se třeba zase dívají na ukrajinskou televizi. Maminky-cizinky se třeba snaží učit své děti česky, přesto ale mají často jazykové nedostatky. Nevysloví třeba správně některé hlásky, mohou mít menší slovní zásobu, nebo dělají gramatické chyby.

Také potřebují nějaké informace o tom, jak to tady chodí. Například pokud srovnám situaci tady a na Ukrajině: máme nesrovnatelně lepší snad všechno počínaje zdravotnictvím, přes silnice a konče například školstvím. Je tam taky všude obrovská korupce. Například tady v Česku se hodně lidí pořád dívá jenom na západ od nás a srovnává. Měli by to vzít více globálně. V této zemi se máme velice dobře a málokdo si to uvědomuje.

Jak se dívají lidé, kteří sem přichází z ciziny, na svou vlast? Jsou na ni například hrdí?

Určitě se jim stýská. Chybí jim tamní kultura a příbuzní. Nejvíce je tu tedy Ukrajinců, takže posuzuji hlavně z jejich pohledu. Nevím, jestli se u řady z nich dá říct, že by byli na svou vlast hrdí. Obvykle otevřeně řeknou, co je u nich na Ukrajině špatně. Teď je jejich zem navíc ve válce, byť nevyhlášené. A to jim rozhodně není jedno. Například se zde v Prostějově rozjela sbírka materiálů pro ukrajinské vojáky.

Starají se navíc i z dalšího důvodu. Často jim zůstala doma rodina, kterou odsud svými výplatami podporují. Nejen třeba stárnoucí rodiče, ale i širší příbuzenstvo, jak je na Ukrajině zvykem. Stejné je to třeba s Vietnamci.

Jak tedy celkově lidem z jiných zemí žijících v Prostějově a okolí centrum pomáhá?

Máme pro ně například v Centru podpory cizinců nachystané přednášky na téma České republiky. Jde například o historii, právní nebo i kulturní věci. Například jsme je seznamovali s českými spisovateli a hudebními skladateli, aby byli lidé z ciziny v obraze. Je to i kvůli tomu, aby se orientovali, když někde uslyší o něčem nebo někom mluvit.

V současné době se po útoku na satirický časopis ve Francii mluví i proti multikulturalismu. Zaznívá názor, že se jedná o něco nefunkčního. Co byste na takový názor odpověděla?

Nad tím je třeba se hodně zamyslet. Například v názvu našeho centra slovo multikulturní je. V tomhle případě to signalizuje, že zde může Čech narazit na někoho ze zahraničí a naopak, zkrátka , že centrum je otevřeno lidem všech národností.

Příchozí cizinci by se každopádně podle mého názoru měli seznámit s novým prostředím, naučit se jazyk a integrovat se. Naše nezisková organizace Žebřík se v procesu integrace snaží cizince v Prostějově už osmým rokem podporovat, a to v rámci Centra podpory cizinců ve Vrahovicích, tak nyní nově i prostřednictvím multikulturního centra Mozaika.

Jaké máte ohlasy od cizinců, kteří se sem přestěhovali? Jak vnímají život v České republice? Jsou zde šťastní?

Kdyby nebyli spokojení, tak by odešli. Ti z východu jsou určitě spokojenější. Je zde výrazně lepší životní úroveň i budoucnost pro jejich děti. Například ale lidé z Jižní Ameriky si dost těžce zvykají. Špatně snáší dlouhé zimy. Pokud tedy můžou, odjíždějí na čtyři až pět chladnějších měsíců zpátky. Někteří se vrátili natrvalo.