„Vzorky poslal na určení paleontologu Pavlu Altarovi do Ostravy. Ten ale nechtěl věřit, že by se mohlo jednat skutečně o graptolity a prohlásil, že jde spíše o zmáčnuté úlomky karbonských rostlin,“ vzpomíná geolog Rostislav Melichar.

Odmítavý posudek z Ostravy odstartoval několik let bojů o uznání významného objevu. Zprvu neměl o zkameněliny téměř nikdo zájem a tak skončily ve sbírkách plumlovského učitele Josefa Blekty. Tam je uviděl olomoucký lékař Mořic Remeš. Poznal, že jde skutečně o graptolity a okamžitě kontaktoval profesora Karlovy univerzity Radima Kettnera.

„Při Kettnerově návratu ze Slovenska do Prahy ukázal na nádraží v Olomouci nedůvěřivému profesorovi vzorky břidlic. Tomu na prohlídku nestačil čas vymezený jízdním řádem a tak musel výpravčí vlak z vědeckých důvodů pozdržet. Když se rozjel, byl úžasný objev bezpečně potvrzen,“ líčí Melichar.

Další mapování si místní badatelé společně s Kettnerem naplánovali na léto. Mořic Remeš jej lákal do Stínavy dopisy obvykle zakončenými douškou: „Až přijedeš, bude Tě husa očekávati.“

Výzkumy však brzy přerušila druhá světová válka. Přímo do Vlčích jam se geologové vrátili až na počátku tohoto století. Několik sezon zde bezúspěšně prokopávali štolu.

„Pak nás ale napadlo poslat na místo bagr. Ten udělal ve svahu nad štolou rýhu a v ní graptolitické břidlice byly. Silur v Repešském žlebu je tak skutečně nejstarším geologickým útvarem na Moravě,“ popisuje okamžiky vědeckého vítězství Vladimíra Jašková, geoložka Muzea Prostějovska. (pam)

Prostějovský deník|Propagujte i svojí stránku