Proč jste odešel z Ukrajiny právě do Prostějova?
Můj přítel Sergej se zrovna po roce objevil zpátky na Ukrajině a říkal, jak je to tu skvělé a že si vydělá celkem slušné peníze. V Prostějově pracoval jako ten nejpodřadnější kopáč, a přestože měl střední školu stavební, vydělal několikanásobně víc než u nás. To mě přesvědčilo. Domluvil mi to tu, já nasedl na vlak a odjel s ním. Doma jsem nechal manželku, dceru a syna. Protože tu byly relativně dobré podmínky, manželka za mnou po roce přijela.

Máte pracovní povolení?
Nějaké papíry mám, ale myslím, že to tak úplně platné pracovní povolení nebude. Všechno včetně práce a ubytování mně i manželce zařídila šéfka. Ukrajinka, která má v Prostějově pod palcem desítky krajanů. Inkasuje za nás od firem peníze. Část z nich si nechá a zbytek nám dá.

Proč jste na to přistoupil?
Nic jiného mi nezbylo. Sám bych si nesehnal práci ani ubytování. Nevěděl bych, kam mám jít a co si zařídit.

Jestli nemáte pracovní povolení, nebudete mít nejspíš ani pojištění. Co když se Vám něco stane?
Musím okamžitě zpátky domů. I malá nemoc by mě mohla stát tisíce.

Jaké je žít v neustálé nejistotě a strachu, že Vás někdo zkontroluje a vy nebudete mít platné doklady?
Časem si člověk zvykne na všechno. Dřív jsem se bál, hlavně o manželku. Teď to beru jako nutnost.

Co děláte s vydělanými penězi?
Snažíme se je tady hlavně neutratit a co nejvíce dovézt domů, kde se ukážeme jednou za rok. Tady žijeme hlavně o chlebu a vodě. Skoro nic jiného nekupujeme. Jediné, co nás drží nad vodou, je fakt, že za pár let pojedeme domů a budeme si celkem slušně žít. Alespoň doufám. Dovézt peníze pořádku domů není totiž vůbec jednoduché. Nádraží na Ukrajině hlídají mafiáni a berou lidem, kteří jezdí ze šichty, peníze. Proto je vozíme různě schované, když je krize, tak třeba i v konečníku.