„Já jsem to měl hrozně těžký,“ vrací se k deset let staré události Stanislav Vojtek. Z jeho slov jde znát, že vzpomínat na tak strašlivý příběh mu působí dodnes potíže. „Voda přišla někdy v noci. Byli jsme všichni doma. Já, manželka, naše tři děti i mí rodiče. Přišlo to hrozně rychle. Dům začala podemílat a zaplavovat voda a začal se bořit. Byl starý a z vepřových cihel. Opravovali jsme ho postupně sedmnáct let. Rychle jsme se přemístili k sousedům. Jejich dům se ale, stejně jako náš, nad ránem zřítil.

Zachránili jsme se v posledním okamžiku. Vzpomínám si, že jsem se tam vracel ještě pro termosku a pode mnou se dům začal bořit. Nakonec jsme se všichni ocitli na střeše prádelny. Bylo nás tam asi čtrnáct. Odtud nás přepravily helikoptéry do bezpečí,“ vypráví Stanislav Vojtek z Troubek.
Teprve, když voda trochu opadla, spolu s rodinou hledal v mokrých sutinách věci, které by se daly zachránit. „Hodně nám pomáhali hasiči z Bezuchova. Hledali jsme ve zříceninách, co se dalo, ale mnoho toho nezbylo. Voda většinu věcí odnesla, nebo zničila“ vypráví Vojtek. Nový domov se snažil postavit co nejrychleji. Podařilo se mu to během jednoho roku. „Bydleli jsme s manželkou v šatnách v družstvu, abychom byli co nejblíže stavby. Sílu mi dodávala myšlenka, abychom byli zase všichni pohromadě. Děti jsme měli umístěné různě po příbuzných. Synové zůstali v Troubkách, tenkrát desetiletá dcera u manželčiných rodičů v Pavlovicích,“ vzpomíná Vojtek. Jeho úkolem po povodni bylo vytvořit rodině nový domov, ale vzkřísit také místní folklorní soubor Hanák. Jako jeho vedoucí si nechtěl připustit myšlenku, že by soubor ukončil činnost.

„Přišli jsme o část krojů, protože jsme je měli uloženy ve sklepení kulturního domu. Některé se nám podařilo obnovit a část jsme museli dokoupit. První vystoupení jsme měli s Hanákem už v prosinci téhož roku v Troubkách. Byla to vůbec první kulturní akce v obci a panovala tam tenkrát taková zvláštní atmosféra, na kterou nikdy nezapomenu,“ říká Vojtek.