První stoh vzplál jeho přičiněním v sobotu 1. května letošního roku poblíž Domamyslic. Konkrétně u silnice do Seloutek.
„Úmyslně zažehl volně přístupný stoh pšeničné balíkové slámy o rozměru patnáct krát dvacet metrů,“ popsala žhářovo jednání prostějovská policejní mluvčí Eva Čeplová.
Nezůstalo jen u požáru z prvomájového večera. Opět v sobotu, tentokrát 19. června, zapálil muž další stoh. Vyhlédl si jej přímo v areálu zemědělského družstva v Domamyslicích. Hořelo tehdy na ploše asi pětasedmdesáti čtverečních metrů. S tímto činem se ovšem nespokojil a tentýž den lehla jeho vinou popelem i sláma uskladněná v silážních jamách asi sto metrů za areálem domamyslického družstva.
Podle Toufara nejde o cílený útok
Zemědělskému družstvu Moravan patřily oba shořelé stohy.
„Od loňské sklizně nám shořely celkem čtyři stohy. Přišli jsme o všechnu slámu a musíme ji tedy nakoupit, abychom do žní něco měli,“ konstatoval předseda družstva Zdeněk Toufar. Škodu způsobenou v posledních dvou případech odhadl asi na sto tisíc korun. Nemyslí si však, že by žhářské útoky byly namířené cíleně proti jeho družstvu.
„Vede mě k tomu i fakt, že sláma promíšená hnojem, kterou dotyčný zapálil v silážních jamách, patřila jednomu z místních soukromníků,“ řekl Toufar.
Co s ním není v pořádku?
U obviněného muže se zřejmě nejedná – už vzhledem k jeho věku – o dětskou hru či pubertální potřebu seberealizace.
„Existuje skupina lidí, jimž pohled na šlehající plameny přináší zážitek, pro nějž jsou ochotni udělat prakticky cokoli. Pyroman si prostě nemůže pomoci a musí si tento prožitek zajistit,“ říká psycholog Jindřich Holátko.
„Jeho jednání není přitom rozumové, i když určité prvky racionality může mít. Vzácně se toto postižení pojí s pyrofilií, kdy pacient při pohledu na oheň prožívá sexuální vzrušení,“ dodává psycholog. Zda je žhář z Domamyslic zločinec nebo nemocný člověk, to posoudí soudní znalci. (pam)
