„Déšť je pro nás premiéra, blátivo už bylo, ale pršelo poprvé," prozradila Adéla Palíšková, jedna z pořadatelek akce.

Na své si přišly především děti, které se těšily na roztomilá telátka, sáhnout si mohly dokonce na čtyřhodinový přírůstek.

K tomu jim pak podal zajímavý a hlavně zábavný výklad místní zemědělec Roman Palát. Dospělé zase více zaujalo stříhání stromů v sadě.

„Letos to bylo poprvé spojeno se stříháním stromků. Většinou tuto akci doprovází kulturní vložka, jako hraní na kytaru, nebo zpívání. Potřebovali jsme zapojit veřejnost do údržby nové aleje. Chtěli bychom, aby to byla nová tradice, která spojí příjemné s užitečným," vysvětlovala změnu v programu Adéla Palíšková.

Pěkné a zajímavé

Odborný výklad o stříhání stromů pak vedla Helena Zahradníková. Ta také názorně ukázala, jak se mají stromečky správně ošetřovat. Její snahu však zhatil déšť, a tak v aleji ostříhala jen pár stromů.

„Stoprocentně není dobré dělat veškeré zahradnické činnosti za deště, zimy či velkého vedra. Ideální počasí je tak kolem dvaceti pětadvaceti stupňů," prozradila zahradnice.

Helena Zahradníková také vysvětlila, které stromy se mají v dubnu stříhat: „Teď by se měly stříhat peckoviny, tedy švestky, meruňky. Broskve už by měly být ostříhané. Jádroviny by se měly dělat dřív, ale když to nestihnete, tak se nic hrozného nestane. Když strom ale stříháte pozdě, tak jde míza nahoru a strom tak přijde o svou energii."

Spokojení byli i výletníci, kteří se do nepříznivého počasí vydali. „Škoda toho deště, ale jinak to bylo moc pěkné a zajímavé," usmívala se paní Jitka.

Tradice začala spontánně

Vrchoslavický pochod za telátky má už několikaletou tradici. Na jejím počátku stála Adéla Palíšková.

„Celá akce začala spontánně. Měla jsem ročního syna a s kamarádkami jsme se domluvily s vedoucím farmy, že se podíváme na telátka. Postupně každý řekl někomu a nakonec si to pod svá křídla vzala obec. Organizovaně to děláme pět šest let a celkově je to tak dvanáct let," smála se spokojená pořadatelka.

Kdo nestihl dubnovou návštěvu u telátek, nemusí zoufat. Vrchoslavičtí se k teletníku vydávají minimálně dvakrát ročně.

„Chodíme dvakrát za rok, a to na jaře a na podzim nebo v adventu. Letos by měl být i o prázdninách den na ranči," dodala Adéla Palíšková.