Na trabant nedá pyšný majitel dopustit.

„Na svou dobu to bylo velmi levné auto, protože cílem výroby bylo motorizovat co největší počet lidí. Spotřeba je šest až sedm litrů, na tu se ale u trabantu moc nehraje. Můj vůz už je novější, z roku 1988. V NDR se totiž tato auta vyráběla jen do roku 1990. Výjimečná je i barva - trabant Panamagrün se dělal jen dva roky,“ vysvětluje. Trabant je i dnes auto do nepohody, i když s ním jezdí jen na zmrzlinu nebo na návštěvu k příbuzným.

Každoroční setkání majitelů vozů koncernu IFA-Trabant, Wartburg, Barkas, Robur a Simson je největší akcí svého druhu v České republice. Letos přilákal Sraz trabantů majitele zhruba dvě stě dvaceti aut. Hlavní zázemí bylo již tradičně na břehu Podhradského rybníka na Plumlově, a odtud se vozidla vydala na spanilou jízdu regionem.

„Po cestě se vždy zastavíme na nějakém zajímavém místě. Loni to byla propast Macocha, letos padla volba na vojenskou pevnost Fort v Křelově, kde si mohli účastníci prohlédnout místní muzeum,“ líčí za pořadatele Michal Štauder. Nejstarší trabant, který vyrazil na cestu, je z roku 1964, na srazu se ale objevily i starší kousky značek Wartburg nebo Simson.

Adrenalinové soutěže

Zatímco projížďka poklidnou krajinou Hané byla pro účastníky osvěžující, při soutěžích na Plumlově nechyběl adrenalin.

„Zájemci si mohou každý rok zasoutěžit v disciplínách, jako je tlačení auta naslepo, výměna rezervy, koulení pneumatik nebo plavba na šlapadle ve tvaru trabantu,“ shrnuje.

A proč je trabant stále populární? „Dnes už je to spíše recese, ale ve své době měl velkou výhodu v tom, že měl snadný a levný provoz. Motor je složený jen z pár součástek, takže byl jednoduchý na údržbu. Když se na něm něco pokazilo, tak prakticky stačil jen šroubovák,“ popisuje výhody Michal Štauder.

Trabant to je láska

Mnozí účastníci setkání se ale netajili svou láskou k trabantům. „Když mi byly tři roky, byl jsem na prvním srazu. Už tehdy se mi to auto strašně líbilo. Koupil jsem si tedy vůz od známého, který se trabantu potřeboval zbavit. Nemusel jsem nic renovovat, jen jsem vůz trošku doladil. Mám třeba sedačku z opelu a skládací střechu z renaultu. Můj model je asi poslední, který se tehdy v NDR vyráběl – pochází z roku 1990,“ podotýká Václav Bednář z Brna.

Po strýčkovi, který zemřel, zdědil trabant Jan Karbaš z Brna.

„Měl ho jako své dítě, takže se k němu tak i choval. Já jsem ho zrenovoval do této podoby. Sehnat náhradní díly není zase tak těžké, když víte, kde. Když do toho dá člověk peníze, tak sežene všechno,“ říká.

A co považuje za největší výhodu trabantu? „V jednoduchosti je síla. Když se mi něco poláme, tak to hned na cestě spravím. Renovace je ale poměrně náročná, protože trabant je samonosná ocelová karoserie, která je obskládaná duroplasty. Takže blatníky nejsou plechové, ale jsou z duroplastu, což je lisovaná bavlna s pryskyřicí,“ uzavírá.