Jak jste se dostal k sochařině?

Kdysi jsem se hlásil na akademii a chtěl jsem malovat. Už na střední škole mi profesor říkal: ty jsi vyloženě sochař a chceš malovat. To bylo na škole uměleckých řemesel v Brně, kde jsem studoval hračky. Asi mám nějaké prostorové cítění, vyjadřuji se sochařsky, tak jsem potom přešel. A na vysokou školu jsem se hlásil na sochaře.

Co říkáte na to, že jste se sešli spolužáci z vysoké školy tady v Prostějově?

Beru to jako příjemný přínos po jedenácti letech, že jsme se tak sešli. Každý má jiné prožitky, jiné zkušenosti. Ušel jinou cestu a život ho různě někam zavál. Je to docela příjemné.

Jak vzpomínáte na pana Preclíka. Co pro vás znamenal?

Myslím si, že jeden z jeho největších přínosů byl, že vznikla naše fakulta. Měl zkušenosti, konexe, bydlel v Praze. Díky tomu jsme se my všichni mohli sejít v jeho ateliéru a i tady po tolika letech.

Jak vás napadlo toto téma věže?

Věž je pracovní název. Spíš jsem to pojímal jako architekturu, jedná se o strukturu. Ve svých objektech vycházím z přírody. Inspiruji se makrosnímky přírody, čerpám z nich. Zdánlivý chaos v molekulách má nějaký řád.

Inspiruji se ze struktur v živé přírodě, krystalických mřížek a podobně.

Věž je seřízlá, ukončená. Navozuje dojem, že je to jen část z nekonečného cel­ku.

Je to organická struktura, která působí geometricky. Přitom má v sobě chaos a řád toho válce.

Člověk si představí vlákna, která jsou přes sebe propojená a tvoří jeden celek.

Jak se socha tedy bude jmenovat? Když je to pracovní název?

Věž asi nechám, protože je to srozumitelné, kdybych tomu dal třeba název podle různých organických kokonů, tak by se pak lidé ptali co to znamená. Víceméně jsem to myslel jako architekturu.

Měl jste hotový návrh předem nebo to vzniklo přímo pro sympozium?

Přímo sem. Když jsem byl osloven tak jsem přemýšlel, co budu tady dělat.

Pracujete i se železem. Který materiál používáte více?

Když má člověk nějaký nápad a k tomu to vyjádření toho projektu tak si vybere ten materiál.

V poslední době dělám hodně z nerezu. Podařilo se mi vyhrát několik soutěží, které jsou financovaný a dotovaný. Člověk může jít do větších rozměrů a kvalitnějších materiálů.

Práce z nerezem mě teď baví, protože to je nová věc. Člověk se učí nový věci.

Jak se pracuje s nerezem?

Stejně jako se dělají kovové profily, tak se dělají i nerezové. Jen se musí svařovat pod ochranou atmosférou. V elektrodě je plyn, který právě vytváří tu atmosféru.

Práce je náročnější na nářadí, protože je nerez tvrdší. Člověk nesmí používat běžné nářadí, které se používá na kov, protože by to začalo rezavět.

Jinak je to podobné jako černé železo. Ale je to trvanlivější, nerez se také lépe svařuje.

Vaše socha je jiná než ostatní. Složená z malých částí.

To se vám jen tak zdá.

Já jsem vždycky měl věci skládané z malých částí. Z malých věcí jsem dělal větší celky. Pořád mě to drží tímto způsobem dělat dál.

Klasickým sochařstvím jsme si na škole prošli všichni. Teď má každý svou cestu.

Co děláte kromě sochařství?

Volný čas věnuji vymýšlení dalších věcí. Největší věc, která mě teď hodně baví jsou počítačové 3D programy, kterými si dělám návrhy na věci. Pracuji na škole, kde mám na starosti 3D studio. Tam máme už dvě 3D tiskárny.

To, co si člověk navrhne v počítači, tak si pak může vytisknout a vytvoří se mu před očima prostorový objekt, který prostě vyroste. Je to neuvěřitelný, současná nejnovější technologie. Je to hodně drahé, ale hodně dobré.

Přiznám se, že bych raději dělal svoje věci, ale člověk bere něco, aby měl na obživu a přitom mohl dělat svoje věci.

Kolik modřínových špalíčků jste použil?

Rozdělal jsem poslední balík šroubů. Dohromady jich je tisíc kusů. Je to složené ze tří vrstev. Na jedno dřevo dva šrouby, tak to vychází na pět set kusů poskládaných dohromady.

Bude Věž nějak barevně odlišená?

Pokud by mi vyšel čas tak bych to napustil, ale nějakým bezbarvým prostředkem, aby zůstala zachovaná barva dřeva. Hlavně kvůli povětrnostním podmínkám a aby dřevo nevysychalo.

Jak vycházíte s bratrem Davidem, pomáhali jste si tady?

Tím že jsme dvojčata, tak máme přibližně stejné myšlení. Když potřebuje jeden pomoc, tak druhý přesně ví, jak na to, jak mu pomoc. Když jsme spolu tak si vždycky pomáháme.

Líbí se vám v Prostějově?

Z města jsme toho moc neviděli. Od rána do večera jsme tady v parku. Je tady velice příjemně. Prostředí je tady úžasné.

Je to moje jedenácté sympozium. Čtyři roky jsem na žádném nebyl. Říkal jsem, že už na žádné v republice nepojedu. Ale sem jsem přijel kvůli kamarádům ze studií. Do zahraničí bych ale jel.

Sympozium je hodně dobře zorganizované. Dobře připravené, člověk se pak může věnovat jen své práci.