Prostějovská rodačka spatřila světlo světa 2. března roku 1903. Její rodina, která patřila k významným průmyslnickým rodům rakouského mocnářství, se přátelila mimo jiné i s význačnými umělci své doby. Jedním z nich byl i Jan Kotěra, autor návrhu prostějovského Národního domu.

„Právě ten rozpoznal v mladém děvčeti výtvarné nadání a doporučil rodině, aby ji poslala na uměleckou školu. Šestnáctiletá Hana tedy nastoupila na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v letech 1919 –1925 studovala sochařství u Jana Štursy,“ popsal umělecké začátky sochařky historik Karel Hronek. Mezi spolužáky Hany Wichterlové patřili například Vincenc Makovský či Josef Wágner. Absolvovala s plastikou Údiv, která je považována za jeden z vrcholů meziválečné figurální tvorby.

Po ukončení studií žila sochařka čtyři roky v Paříži, kde se také seznámila s dílem rumunského sochaře Constantina Brâncuşiho. Jeho tvorba, řazená uměleckými historiky k abstraktnímu expresionismu, ji později významně ovlivnila.

Pupen

V roce 1931 se Wichterlová po návratu z Paříže stala členkou umělecké společnosti Mánes a svým dílem se zařadila po bok nejlepších českých umělců své doby.

„Její nejvýznamnější plastikou z tohoto období je Pupen, který vytvořila v roce 1932. Představuje vnitřní tvar pupene a je odpovědí na hledání tvaru meziválečnými abstraktními sochaři,“ uvedl Hronek.

Období kolem druhé světové války znamenalo pro sochařku určitý tvůrčí útlum. V roce 1939 se přestěhovala na usedlost do Smržic a o tři roky později si vzala významného sochaře Bedřicha Stefana. Roku 1948 přesídlili znovu do Prahy.

K sochařině se umělkyně vrátila až ve druhé polovině padesátých let, kdy se věnovala mimo jiné zakázkové tvorbě. Známé jsou z této doby například zvířecí reliéfy, které slouží jako domovní znamení věžových domů ve Vítězné třídě v Kladně.

Zvláštní místo v díle Hany Wichterlové má i nedokončená plastika Mahuleny, na níž umělkyně pracovala pětatřicet let. Tato kompozice, která představuje symbiózu stromu a ženského těla, se stala emblémem Mezinárodního sochařského sympozia Hany Wichterlové. To se letos k sochařčině poctě pořádalo v Prostějově už podeváté. (pam)

Nezval o Wichterlové

Ať žije Hana Wichterlová, v jejíchž subtilních rukou vyrůstá ze stromu žena se stejnou precizností a něhou, s níž vyrůstají z činnosti přírody krápníky. Toto sochařství vytváří skutečně jako příroda, snoubí se s hmotami, šetří je a těží z jejich skrytých možností. Nechává je jaksi dorůst z jejich zákonů, které byly donedávna ubity zcela akademismem. (Vítězslav Nezval 1932)
Hana Wichterlová

2. 3. 1903 narozena v Prostějově

1919 – 1922 malířská přípravka na Akademii výtvarných umění v Praze

1922 – 1925 u Jana Štursy v sochařské speciálce

1926 – 1930 Pobyt v Paříži v ateliéru v ulici Mont Rouge

5. 11. 1931 přijata do SVU Mánes

1939 Smržice, buduje farmu, netvoří žádná díla

1942 svatba s Bedřichem Stefanem

1948 vrací se do ateliéru pod Petřín v Praze

1968 jmenována zasloužilou umělkyní

29. 8. 1990 umírá ve svém ateliéru