Do vybírání peněz se zapojují třeba dobrovolní hasiči, Asociace turistických oddílů mládeže či mateřské školy. Většinou jde však o žáky a studenty jako je právě Jakub s Karolínou, kteří společně s dalšími dvojicemi brázdí město. Ulice, náměstí, úřady…

Občas mladé Světlušky zajdou i na méně tradiční místa.

„Čekali jsme třeba před kostelem po mši. Lidé přispívali a docela dost. Pamatuji si ale, že když jsem sbíral peníze na jiné sbírce a zašel jsem na finanční úřad, nikdo neměl moc čas. Ale bylo to tím, že byl březen, a to se odevzdají daňová přiznání. Na vrátnici nám ale přispěli," říká Jakub chvíli po té, co jsem se ke dvojici vybírající příspěvky na nevidomé připojil.

Na ulici je to ale bída. Velkou část Masarykova náměstí procházíme bez známek úspěchu, ani na sousedním Husserlově se do přispívání nikdo moc nehrne.

„Říkáme něco špatně?" ptá se Jakub, když ani pán ve středních letech s kočárkem nechce při čekání na semaforu obětovat své finance. Odpovídám, že v tom jim příliš neporadím.

O kousek dál potkáváme blonďatou paní ve středních letech.

„Přispějete do sbírky Světluška?" ptá se hned Karolína, jenže ani tentokrát úspěch nepřichází.

„Děkuji, už mám," odpoví paní a na důkaz zvedne ruku s plastovým náramkem. Kromě něj žáci a studenti během sbírky nabízí lidem také přívěšky na klíče či možnost přispět pouze několika korunami.

„Jedna paní si dokonce od nás koupila tykadla za sedmdesát korun," vypráví Jakub.

Hned se ptám, jestli si je i rovnou nasadila a připojila se tak k vybírajícím. Na to mi oba odpoví smíchem.

„To ani ne," smějí se studenti, až jim tykadla na hlavách poskakují na všechny strany.

Cestou za dalším cílem, nádražím, potkáváme další a další lidi, kteří slyší pořád tu samou otázku. Světluškám se však pořád dostávají ty stejné odpovědi.

„Děkuji, nechci" někdy střídá „už mám" nebo „nemám žádné peníze." Občas ale lidé šetří hlasivky úplně.

Až v půlce cesty z náměstí na nádraží se výběrčí konečně dočkali. Postarší paní čekající na autobus je kromě úsměvu obdarovala také příspěvkem do kasičky. Upřímnější díky, které se jí dostalo, se dá jen těžce představit: po minimálně třiceti pokusech se konečně našel přispěvatel.

Autor: MICHAL SOBECKÝ