Svět podle Daliborka odhalující nejen jeho názory, ale i soukromí, je totiž i na programu mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde bude zcela pravděpodobně budit nejen zájem, ale hlavně silné emoce a reakce.

Původně však Prostějovan neměl o natáčení dokumentu se značně kontroverzním tématem zájem, i když sám popírá, že by měl doma například předměty s nacistickou symbolikou.

„Ať už má člověk doma cokoliv, například hákové kříže v počítači, tak je to jeho věc, je to totiž u něho doma v soukromí. Ne, že bych je ale doma měl. Je však pravda, že mám doma hodně věcí a zajímám se snad o vše, ve sbírce mám různé pentagramy, kladivo a srp, dívám se i na videa s Kim Čong-ilem,“ vysvětluje hlavní protagonista dokumentu, proč s odkrytím svého soukromí ze začátku poněkud váhal. Následně také dodal, že se raději o svých názorech nebude v rozhovoru zmiňovat.

Zdroj: Youtube


Dá se říci, že nebýt vašich videí na serveru Youtube, tak nevznikne ani dokument. Co vás vedlo k natáčení videí?
Bylo tam takové to nadšení z přístupu na internet. Koupil jsem si kameru a natáčení mě bavilo, tak jsem se snažil něco vymýšlet. Mám rád filmy, tak jsem se snažil něco natočit.

Jak by se dala vaše videa charakterizovat?
Ten můj styl byl občas hororový, ale nikdy ne vážný, byla to spíše taková parodie nebo komedie. Ta videa jsem ale nechtěl sdílet nějak veřejně, spíše jen pro kamarády. Ze začátku však veřejná byla, protože jsem nemohl přijít na to, jak mám svůj kanál nastavit tak, aby byl soukromý.



To je případ i vašeho nejznámějšího videa s teleskopickým obuškem. Ten viděl i režisér Vít Klusák a rozhodl se vás oslovit…
Mimochodem to video je strašné. Mělo to být vtipné, ale lidé, kteří mě viděli a neznají mě, tak na ně muselo působit spíše hloupě. Ale bohužel jsou lidé, kteří si myslí, že to, jak se prezentuji ve videích, myslím vážně. Ve skutečnosti ale takový nejsem.

Když vás režisér Klusák oslovil, tak jste jej nejdříve odmítl. Proč?
Já jsem ho samozřejmě vůbec neznal, takže když mě poprvé kontaktoval, tak jsem mu napsal, že může být třeba od policie. Pak jsem měl asi rok od něho pokoj, poté se ale objevil u mých dveří. Nechápal jsem, jak mě mohl najít. Také jsem mu hned řekl, že to snad ani nemůže být filmař, ale detektiv.

Následně jste ho však už neodmítl…
Já jsem mu ale nejdříve říkal, že rozhodně nemám zájem. Pak se zmínil, že si vydělám nějaké peníze. V tu dobu jsem moc peněz nevydělával, takže jsem s jeho nabídkou souhlasil.



Veřejnosti jsou k dispozici zatím jen ukázky z dokumentu, ty už však vzbudily rozporuplné reakce. Co si o tom myslíte?
Negativní reakce budou vždy. Mě to nepřekvapuje a je mi to v podstatě úplně jedno. Nemá cenu se ani těmto komentářů nějak bránit, protože dle mého jsou autoři takových komentářů většinou blbci. A hádat se s blbci, to je zbytečné.

Vy jste ale už film viděl. Bylo tam něco, s čím jste nesouhlasil?
V podstatě ne. Film je takový, jaký je, a režisér jej zkrátka takový udělal. Ale převážně musím říct, že jsem se u filmu bavil.

Jaké je sledovat při filmu sám sebe?
Je to příjemné, každý nemůže říct, že má svůj vlastní film. Spousta lidí žije, pracuje a nikdo je nezná. A mně díky němu bude znát spousta lidí. Nejen v republice, ale i v zahraničí. Díky videím, které jsem točil pro zábavu, jsem se v podstatě někam dostal.

Dokument vás prezentuje nejen jako neonacistu, ale také jako milovníka umění. Můžete prozradit, čím vším se zabýváte?
Je tam například ukázáno, jak si píšu vlastní texty k písním. Napsal jsem i pár povídek, rád také kreslím. Dokonce jedna z odměn pro ty, co na dokument přispěli, je speciální edice kondomů s krabičkou ilustrovanou ode mě. Sám si říkám, že i když člověk díky umění nezbohatne, má díky tomu alespoň dobrý pocit.