Tabulky Českého statistického úřadu říkají, že po určitém oživení v posledních třech letech klesl na Prostějovsku počet uzavřených manželství na stejnou úroveň jako v roce 2005, to znamená na historické minimum.

Tehdy, stejně jako v loňském roce, bylo v okrese uzavřeno celkem 470 manželství. Přibližně polovina z těchto svateb se odehrála přímo v Prostějově.

„V loňském roce bylo do matriky zapsáno dvě stě jedenatřicet manželství. Z toho čtyřiadvacet svazků bylo církevních,“ uvedl vedoucí městské matriky Josef Veverka.

Prostějov je svým způsobem atypický, protože loni zde počet svateb oproti roku 2008 naopak stoupl. Avšak jen o dvanáct.

Nejvíce svateb v květnu

Na hodnocení letošního roku je podle prostějovského matrikáře ještě brzy.

„Zatím jsme měli minimum svateb. Ale tak je to každý rok. V lednu a v únoru není skoro nic, začne to až v březnu. V dubnu je pak svateb víc. V květnu jich bývá zase málo, zatím máme přihlášené pouze dva páry. V červnu se lidé berou hodně, o něco víc než o prázdninách. Takový vrchol je září a konec roku znamená zase útlum,“ popsal rozložení svateb v průběhu roku Josef Veverka.

Podobně si vybírají termíny páry v celé republice. Nejméně svateb je v květnu, protože májová manželství bývají považována za nešťastná.

„Je to pravděpodobně tím, že v tradiční společnosti se počítalo s termínem početí dítěte krátce po svatbě. Takové dítě se pak narodilo do největších mrazů a do období nedostatku potravy. Mělo tedy mnohem menší šanci na přežití,“ vysvětlil archeolog Zdeněk Smetánka, odborník, jenž se fungováním archaické zemědělské společnosti zabývá několik desetiletí.

Naopak zářijový termín podle něj znamená, že dítě přijde na svět v období teplého počasí, v čase žní nebo těsně před nimi, kdy už je potravy více.

Lidé se bojí závazku

Přestože termín k sňatku volí lidé podle modelu, jehož kořeny sahají do šerého dávnověku, samotná instituce manželství se s jejich životním stylem snáší stále méně.

„Myslím, že to souvisí s obecnou krizí odpovědnosti. Názor většiny mladých lidí, s nimiž se setkávám, je ten, že je potřeba si života užít a hlavně se nikde nevázat. Lidé se dnes bojí převzít zodpovědnost za druhého. A manželství, ať už uzavřené na radnici nebo v kostele, takovým závazkem je,“ míní Tomáš Strogan, římskokatolický farář v Němčicích nad Hanou.

Podle odhadu některých odborníků žijí dvě třetiny párů mimo manželství.

„Pokud to takhle půjde dál, osmdesát procent dětí nepozná, co to je vyrůstat v normálně fungující rodině,“ varuje duchovní.

Podle jeho zkušeností totiž takové svazky vydrží obvykle pět až deset let.

„Pak se ti lidé omrzí a rozejdou se. Nic je k sobě neváže, ani ten papír, tak je to pro ně ta nejsnazší možnost,“ dodal Tomáš Strogan.

Manželství jako anglická libra

Psychologové tvrdí, že po úředně stvrzeném svazku touží především ženy.

„Doposud jsem se ve své praxi nesetkal s klientkou z nesezdaného páru, která by se nechtěla vdávat za předpokladu, že vztah je alespoň relativně přijatelný. Pokud ženy ve společnosti proklamují svou nezávislost, jde jen o stylizaci a pózu. Při hlubším pohledu ženy po sňatku touží, což ale zároveň vyžaduje, aby to jejich vyvolený chtěl a nemusel být na radnici eskortován,“ říká brněnský psycholog Tomáš Novák.

Ten narozdíl od jiných věří, že sňatky zažijí svou renesanci.

„Naprosto jednoznačně. Manželství je v krizi ještě déle než anglická libra, a stejně jako ona přežije všechno,“ vyjádřil svůj názor psycholog.