„Převážná většina těchto zaměstnanců pracovala v Prostějově, již v té době měl podnik devět pobočných závodů od Ostravy po Uherské Hradiště. Když jsem nastoupil, mělo OP čtyři šicí závody, jeden závod stříhárny a sklad hospodářství," vzpomíná František Nezval na podobu společnosti před pětatřiceti lety. K Výrobní hospodářské jednotě OP patřilo generální ředitelství na Palacké, které řídilo i mnoho dalších podniků, Pragoděv Praha, Severka Cvikov, Šumavan Vimperk, Kras Brno.

Po roce 1989 se podniky osamostatnily a OP začalo fungovat samostatně. Mimo jiné vznikla síť firemních prodejen.

František Nezval začal pracovat v OP, prošel olomouckým Podnikem výpočetní techniky nebo prostějovskou Galou, kdy sháněl byt. Ten se mu podařilo získat až s novou pozicí informačního technologa v Oděvním průmyslu.

„Nastoupil jsem tam ve třiceti letech. Byla to firma, ve které jsem se mohl realizovat. Na vše, co jsem tam prožil, rád vzpomínám. Problémy tam začaly až po mém odchodu. Do té doby byl podnik poměrně stabilizovaný. Šilo se, byly zakázky a hlavně lidé měli práci," říká František Nezval s tím, že netušil on ani jeho manželka, která v podniku pracovala třináct let, že by OP mohlo nabrat tak rychlého konce.

Tisíce švadlen v podniku mnohdy celý život pracovaly stereotypně.

„Tu práci jsem jim nezáviděl, mnohdy dělaly stále stejné operace. To mně nehrozilo," vybavuje si obrázek šicích dílem František Nezval. Stereotyp počítačový analytik rozhodně neznal.

„Kromě toho, že jsem programoval a projektoval, což je sama o sobě zajímavá práce, musel jsem také naučit pracovat s projektem a v programu koncového uživatele. Právě na ten kontakt s lidmi vzpomínám nejraději. I když ne všichni přijímali počítače radostně," popisuje s úsměvem bývalý zaměstnanec Oděvního podniku, který učil technology nebo mzdové účetní pracovat s počítačem.

Počítač a účetní

„Jednou jsme zaváděli nový mzdový program účetním a přijela tam účetní z pobočného závodu, která měla dva roky do důchodu. Podívala se na mě vyčítavě a pronesla: ´Pane inženýre, co nám to děláte, já jdu za dva roky do důchodu. Já z toho mám strach, počítač jsem viděla jen v televizi. Pak jsme měli za dva roky školení a ona se na mě zase podívala nešťastně a řekla: ´Proč jsme se museli dřív tak dřít s kalkulačkou? Víte, kolik práce jsem mohla mít za těch 40 let ušetřené?´ směje se počítačový programátor.

Jak v OP hořelo

Když nastoupil František Nezval na pozici analytika informačních technologií, v celém podniku bylo počítačů poskromnu a s každým novým přišla velká sláva.

„Když jsem odcházel v roce 2004, bylo jejich pořadové číslo hodně přes tisíc, i když některé již byly pro ´stáří´ vyřazené. Byly již v každé dílně, na skladě, v kanceláři," srovnává dobu svého nástupu a odchodu muž, který v OP pracoval pětadvacet let. Podnik si za svou dobu fungování prošel i požáry. Jeden z nich zamíchal kartami nejen fabrice, ale především informatikům.

„Velký požár, kdy zahořela centrální budova skladu v roce 1967, jsme pozorovali ještě z budovy gymnázia. Další proběhl v roce 1996. To nám začala od zkratu elektrického vedení hořet celá budova výpočetního střediska," popisuje František Nezval.

„Bylo tam takové zvláštní prostředí. Nikdo tam nesměl, chodit se tam smělo jen v pláštích. Jeden počítač potřeboval 200 metrů čtverečních a kolem dokola byly velké klimatizace. Byla to taková laboratoř," vzpomíná bývalý pracovník OP.

Budova v době, kdy se přecházelo na nový systém, kompletně lehla popelem.

„Nastala všeobecná panika, ale data byla naštěstí zálohovaná v médiích uložených v trezoru. Hned za pár dní se vybudovala nová provizorní místnost, a po čase byla přímo vystavěna samostatná trezorová místnost, kam nikdo nechodil," říká analytik, který je rád, že měl možnost dělat práci, kterou si vysnil již jako středoškolák. 

František NezvalNarodil 26. února 1949 v Prostějově. Dětství a mládí prožil ve Vrahovicích, kde navštěvoval také základní školu. Druhý stupeň pak absolvoval na prostějovské Základní škole Kollárova a Rejskova. V letech 1964 – 1967 studoval na Střední všeobecné vzdělávací škole dnes Gymnáziu Jiřího Wolkera přírodovědný obor. Po maturitě pak studoval informační technologie na Vysoké škole ekonomické v Praze. V roce 1971 nastoupil do svého prvního zaměstnání Podniku výpočetní techniky Olomouc. Po sedmi letech pak krátce působil jako informatik v prostějovské Gale. Od roku 1979 do roku 2004, kdy odešel do předčasného starobního důchodu, pracoval jako analytik informačního systému v Oděvním podniku.