Student na chmelu: U stroje jsem od rána do večera, ale baví mě to

V Kokorách pracuje na česačce s dívkami - brigádnicemi. Každý den spolu zavěšují chmelové lijány.

„Celou kopu musíme rozplést, a pak liány tlustějším koncem navěsit na háčky na stroji. Ten si je pak vezme a révy češe. Další brigádník je prohrabává a vyhazuje drátky nebo suché listí,“ popisuje. Kromě toho prý uklízí nepořádek u česaček nebo pomáhá na sušárně. "Ale to po mně tento rok zatím nechtěli,“ podotýká s úsměvem.

Podívejte se, jak pokročily v Přerově stavby protipovodňových zídek

Náročná brigáda

V Lipníku pracoval přímo na poli. „Sbíral jsem z pole chmelové révy, které nesebral stroj. Zůstaly různě navěšené i spadené po zemi, a tak jsme naskočili na vlečku a sundali je, aby nikde nic nezůstalo. To bylo fyzicky více náročné než to, co dělám teď,“ srovnává.

Chmelová brigáda je náročná. Začíná se brzy ráno a končí večer. „Ráno jsem tu od půl sedmé a končím kolem šesté večer, pak nastoupí noční směna. Asi vůbec nejtěžší je pro mě rozplétat samotné révy. Některé bývají celé zamotané a je náročné je vůbec dostat k háku na stroji,“ vysvětluje.

VIDEO: Sklizeň chmele v Kokorách se rozjela. Pomáhají i Bulhaři a studenti

Rád se zase vrátím

Na práci se mu nejvíce líbí jistota, že brigádníky každý rok potřebují, a tak se rád vrací. „Byl jsem už na různých brigádách. Pracoval jsem třeba v zahradnictví a tak různě. Na chmelu se mi ale líbí, že je každý rok. Někdo tu práci musí dělat, a tak pravidelně hledají lidi. Pokud mi to příští rok vyjde, rád se sem zase vrátím,“ říká.

Kromě platu, který je podle Martina Chrásteckého lepší než na jeho minulých brigádách, mu dává práce zkušenosti do života. „Učím se zvykat si na práci. Naštěstí mám kolem sebe dobrý kolektiv, takže tu nejsou spory,“ pochvaluje si.