S pěstováním těchto úžasných stromů začal jako úplný samouk. Začátky však nebyly jednoduché.

„První kniha o bonsaích vyšla kolem roku 1983. Potom se to víc rozjelo až po roce 1990, ale jinak ke studiu nebylo prakticky nic. V podstatě jsem začal tím, že jsem v lese něco vykopal, donesl domů a zasadil. Většinou to brzy uhynulo, protože jsem neměl vůbec žádné zkušenosti," vzpomíná na začátky Jaroslav Servus.

Nadšení jej ovšem neopustilo. V devadesátých letech navíc začala vznikat první bonsai centra, která pořádala odborné semináře.

„Bonsaje aktivně pěstuji přes dvacet let. Dokud jsem nenavštívil semináře, které pořádal pan Sosnovec, tak jsem nevěděl, co dělám špatně. Chvíli to trvalo, ale pak se úspěch dostavil," usmívá se pěstitel, který se podílel na vzniku Bonsai Klubu Haná. Ten pravidelně pořádá dvě až tři výstavy do roka i akce pro veřejnost.

„Milena Růžičková, která pěstuje bonsaje déle než já, pořádala v roce 1999 první výstavu bonsaí. Tehdy byla členkou brněnského bonsai klubu a vlastně je jí doteď. Řekli jsme si, že by bylo dobré, aby i tady fungovalo něco obdobného, tak jsme založili Bonsai Klub Haná při Svazu zahrádkářů, který funguje v Prostějově nepřetržitě od roku 2010 na ulici Daliborka. Pravidelně se scházíme jednou za měsíc a podílíme se o nové zkušenosti a poznatky," vysvětluje Jaroslav Servus.

Nejradši má lípy a duby

Na pěstování má raději listnaté stromy.

„Listnáče mi připadají kreativnější, musí se častěji zastřihávat. Nejraději mám lípu a dub, i když ten je z pěstitelského hlediska tak trochu nevděčný. Když už jde o jehličnany, tak mi vyhovují jalovce. Preferuji hlavně naše stromy. Patří tak nějak k naší kulturní oblasti. Jinak mám i pár dovozů, ale naše jsou naše," říká pěstitel, která má doma více než šedesát stromů.

„Stromků v miskách mám asi kolem šedesáti. Všechny ovšem nepovažuji za plnohodnotné bonsaje, k tomu dospějí až za pár let dalšího pěstování. Těch opravdových mám asi jenom patnáct," spočítal Jaroslav Servus s tím, že rodina má pro jeho koníčka pochopení.

„Moje žena už si zvykla na to, že se to u nás doma hemží stromky v miskách, dokonce mi i pomáhá se o ně starat. Také se věnuje pěstování doplňkových rostlin k bonsajím, tzv. kusamono," vysvětluje vášnivý pěstitel.

Neklade si žádné velké cíle, ale rád by našel strom, který by oslovil nejenom jej, ale i ostatní.

„Líbilo by se mi, kdybych objevil strom, který by dokonale vystihl moje pocity a který by oslovil všechny. Pak bych rád dosáhl toho, aby moje stromy měli v sobě ono japonské wabi a sabi – nenucenou eleganci, která je obtěžkaná časem. To se u nás skoro nevidí," říká Jaroslav Servus.

Japonský zážitek

Díky svému koníčku se dvakrát podíval do Japonska, kde ho naprosto uchvátilo umění japonských mistrů. Tyto zájezdy pořádal Čestmír Sosnovec, který se v Japonsku opakovaně učil u mistrů, a byli v něm hlavně bonsajisti z Čech.

„Musí se nechat, že Japonci jsou v pěstování bonsaí největšími mistry. Byl jsem společně s dalšími členy naší výpravy jedenácti bláznů pozvaný do Japonska předsedou Japonské bonsai společnosti na návštěvu jeho zahrady a prohlídku jeho stromů. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Ty stromy v sobě měly ducha. Jednou bych chtěl dokázat vypěstovat něco podobného," přeje si.

Kromě výstav v Japonsku jej nadchla autorská výstava asi největšího odborníka na bonsaje u nás. „V roce, myslím, že 2013 jsem byl na výstavě Pavla Slováka. Podle mě je to nejlepší z našich pěstitelů a tak trochu můj vzor," míní Jaroslav Servus a dodává, že pěstování bonsají je koníček na celý život, který jen tak neomrzí.

„Přináší to uspokojení a především tvůrčí činnost. Kromě základního zahradničení člověk rozvíjí svoji představivost, hlavně při tvarování a zastřihávání stromků. Ze začátku to chce hodně trpělivosti a načíst si literaturu, popřípadě se na někoho obrátit. To dneska už není díky internetu takový problém. Hlavní je neodradit se neúspěchy. Někdy to prostě chce čas," radí zkušený pěstitel.

Nejvíce jej těší, když u ostatních vidí pokroky. „U nás v klubu máme mnohem mladší a méně zkušenější členy, kteří se neustále zlepšují. Mám opravdu radost, když se těm mladým daří, mají kreativitu a nebojí se. Jak rád říkám: Tvůj strom, to jsi ty sám. Je to odraz tvojí duše. A tak nějak to funguje i u nás pěstitelů," uzavírá Jaroslav Servus. 

Autorka: ROMANA SOUKUPOVÁ