"Jsem rád, že se podařilo lípu zachránit. Starý strom trpěl chorobami a při stavbě sportovní haly a chodníku mu byl i vážně narušen kořenový systém. Do stromu pronikla i cizopasná houba, která způsobila rozsáhlou hnilobu," ohlíží se za kritickým obdobím Karel Novák.

O lípu zvanou Kostelecké krbál stará a přihlásil ji i do soutěže Strom roku.

Letošní novinkou v anketě Strom roku je Cena Ondrášovky. Lidé totiž vedle nominací mohli podávat i návrhy na projekt na ošetření přihlášeného stromu či jeho okolí, úpravu okolí stromu nebo na výsadbu v lokalitě stromu. Právě to byl případ Kostelecké lípy. Historicky prvním vítězem této ceny je lípa s přízviskem Kostelecké krbál, která zároveň získala i titul Strom hrdina.

Dětský ráj v okrajové části Prostějova vznikl díky iniciativě jedné rodiny. 19.5. 2022
Dětský ráj v Jabloňové: půvabná venkovní herna láká děti z okolí

"Velice mě potěšilo, že právě tento projekt dostal od poroty nejvíce hlasů a stal se tak absolutním vítězem prvního ročníku soutěže o Cenu Ondrášovky. Ukazuje se, že i v tak malé obci lze připravit ekologický projekt, který umožní zlepšit naše životní prostředí a díky obnově sakrálního prvku u stromů určitě přispěje i k vytvoření místa pro setkávání místních," říká senior brand manažerka Ondrášovky Kateřina Ceralová.

Chystá se i stromojízda

"Jedná se o projekt úpravy lokality u sv. Františka. V rámci akce se chystá také stromojízda, kdy ke stromu přijedou zástupci z organizace spravující anketu Strom roku a proběhne představení a profesionální focení stromu s přítomnými. Je to příležitost pro vytvoření památeční fotografie se stromem," zve autor vítězného projektu Karel Novák.

Oslava Kostelecké lípy se bude konat v úterý 31. května od 8 hodin ráno.

Příběh Kosteleckého krbálu v hanáčtině

So eště ze staré škole, tož se vám představim v mym rodnym jazeko. Nemosite bet dovijak chetři a štodovani, abe ste poznale, že pamatojo dež belo mrtvi moře kdese eště marod. Vidno je to na mym pňo, které je klosté a má ďóro, v kerym si ož dejaká veveroša odělala óchelňo. A že ještě žejo? No měla sem štěsti, a tak tade bojojo jako jedna z poslednich. Prvni zminko o mym ževotě nandete v přiběho, které se odehrával v pulce devatenáctyho stoleti a které sapsal Ondřej Přikrylu. Tehdá pré kolem mě otěkal senek co se očel na panáčka tak razně, až kameni z farské zidke padalo a rozráželo mojo kuro. Ledi šak todema prošlo hafol. Až do stavbe škole a sportovni hale kolem mě totiž vedla puvodni cesta ven z dědine. Šošká se, že v mym tino odpočéval e Petr Bezruč, kdež se vracel dom z jeho slavnéch véplazu. A že rosto pod svahem, kteréch je na Hané jak šafránu, čočela sem take, jak děcka v zémě sáňkovale a paštěkovale že jim zavazim v cestě. Kdejaké ošosta si do mě kop a řizl. Korono temo dale dělnici před pětadvaceti letama, kdež mě dorasovale jak cegánsky hračke. Tak tak sem to přežela, ale chorobe se mě držijó eště do dneška. Nebet teho, že so okretá v dulko kde nefoči, tak ož ležim na zeme. Jakáse hóba zežrala moje dřevo a do tróto v dotině se zabedlela všelejaká žóžel. Naštěsti óřade rozhodle, že mně dajó eště šancu a zavolale opico, která mě pilkó načesala vláske, a tak ož nehrozi že bech chlástla dule. Co mě ale trápi je to, že so tade sama a ledi si mě všimnó jenom málo kde, a tak je mě smotno. Tož dófám, že včel čimčaráci roznesó, že tade estě so a že hledám novy kamaráde.

Autor: Karel Novák